14.05.2014
Duely základní skupiny letošního světového šampionátu prožívají pouze na tribuně haly Čižovka. V růžku nedaleko od střídačky. Poznáte je podle reprezentační bundy věrně připomínající tutéž část oficiálního oděvu, kterou nosili členové legendárního československého týmu už v roce 1949. Brankář Pavel Francouz, útočníci Martin Růžička, Lukáš Kašpar, Milan Gulaš a Michal Vondrka. Poslední dva jsou Jihočeši a role náhradníků jim není souzená poprvé.
MINSK – Oba se narodili v Českých Budějovicích, kde také zahájili hokejovou dráhu. Osmadvacetiletý Milan Gulaš byl nejblíž k aktivní účasti na šampionátu v Německu roku 2010, kde strávil několik dní s týmem, avšak na led se nedostal a zlatou medaili si nedal do sbírky. O čtyři roky starší Michal Vondrka odehrál celý turnaj předloni, kdy nejlepší hokejisty světa hostilo současně Finsko se Švédskem, a přivezl si domů bronz.
Do závěrečné přípravy před hlavním vrcholem sezony dostává Vondrka pozvánky skoro pravidelně. Dvakrát vypadl ze sestavy jako poslední. Náhradnický úděl snáší trpělivě a s pokorou. „Těší mě, že jsem se znovu objevil v nominaci a mohl odjet do Minsku. S kamarády, kteří také čekají na šanci, normálně žijeme jako součást týmu a trénujeme s ním. Někdy dostáváme možnost zabruslit si půlhodinku navíc. Snažíme se vytvářet psychickou podporu pro celý mančaft,“ říká hokejový technik a poctivý pracant.
Z kvarteta českých forvardů, kteří jsou v Bělorusku připravení naskočit do hry, se nakonec usměje štěstí maximalně na dva. V případě, že naskočí narychlo povolaný vítkovický obránce Lukáš Kovář, zbyde místo jen pro jednoho. A pokud přiletí ještě někdo z NHL, odjedou domů všichni čtyři náhradní útočníci s nepořízenou. Trenéři o tom rozhodnou nejpozději do skončení základní skupiny. „Beru to jako realitu. Takový je život. Musím se s tím nějak poprat a věřím, že to dopadne dobře,“ utěšuje se Vondrka.
Ceremoniál trval hodinu a půl
Případné dopsání na soupisku by bylo hezkým dárkem k narozeninám, které oslaví v sobotu 17. května. Jihočech, který hrál extraligu za Budějovice a hlavně za pražskou Slavii, ale určitě nezatrpkne, pokud nastane opačná varianta. „Nejsem takový, že bych se vykašlal na nároďák. Přijmu každou pozvánku. Jednou jedinkrát jsem odmítl účast na reprezentační akci v průběhu sezony, když se mi narodila dcera. Každý snad pochopí takovou výjimku,“ kouzlí široký úsměv.
V Minsku si Michal Vondrka vychutnal oficiální zahájení šampionátu, které se obvykle odbývá krátkým projevem na ledové ploše, ale tentokrát ho organizátoři pojali velkolepě jako samostatný akt ve zvlášť vyhrazeném prostoru mimo stadion. „Vedoucí týmu Martin Loukota mě vybídl, zda se chci zúčastnit, že pojedou od nás tři hráči. Ceremoniál trval asi hodinu a půl před spoustou diváků. Možná tam byli nahnaní. Zpíval nějaký domácí umělec, tančily ženy v krojích, hrály se hymny všech zúčastněných zemí. Rád jsem si poslechl českou, ale také italskou, která se mi hodně líbí,“ hlásí.
Bělorusko pořádá hokejový šampionát poprvé. Jako země, v níž sice žijí velmi přívětiví lidé, ale vládne totalitní režim, který příliš nectí lidská práva, se chce ukázat v nejlepším světle. V Minsku vyrostly dvě moderní haly a velká část města voní novotou. „Hokejové zázemí, organizace i ubytování jsou výborné, město hezké a čisté. Pouze led v hale Čižovka není moc kvalitní. Po pár minutách se rozjezdí a působí jako struhadlo. Když člověk veze kotouč na holi, tak mu trošku tancuje,“ popisuje Vondrka profesní trable.
Táta mu podával hlášení
Čeští reprezentanti bydlí v hotelu Renaissance, který v dubnu osobně otevíral prezident Lukašenko. Naše výprava tudíž patří k prvním hostům a potýká se s drobnými nedodělávkami. Na jednom pokoji měli hráči problémy s klimatizací, na jiném s televizí. Michal Vondrka bylí s Tomášem Hertlem a tato dvojice se potrápila s kartou sloužící k odemykání dveří. „Museli jsme kvůli tomu pořád běhat na recepci. Ale to je detail. Spíše nám vadí, že denně jezdíme do haly skoro půl hodiny,“ objasňuje Budějovičák, proč ho někdy tíží únava.
Uplynulé dvě sezony strávil Michal Vondrka v bratislavském Slovanu účinkujícím v KHL. „Letos nebyla sezona tak povedená v porovnání s loňskem, kdy jsme postoupili do play off. Přesto jsme uhráli na naše možnosti řadu dobrých výsledků. Osobně jsem byl docela spokojený. Bohužel, klub dluží hráčům peníze, což není příjemné. Ale pokud chce zůstat v soutěži, musí uhradit pohledávky k určitému datu. Proto nemám strach,“ zůstává v klidu zkušený borec, který zatím zvažuje příští působení a čeká na nabídky z Ruska.
Na dálku samozřejmě sleduje dění v ligovém klubu pod Černou věží, který je nejbližší jeho hokejovému srdci. „Táta chodil na zápasy a podával mi hlášení. Potěšilo mě, kolik diváků podporovalo Motor. Tady v Minsku jsem potkal generálního manažera Standu Bednaříka, který přicestoval se synem. Kecali jsme spolu docela dlouho a dozvěděl jsem se různé věci, o nichž jsem předtím neměl tušení,“ uzavírá Michal Vondrka, v hokejovém světě toho jména druhý.
Ladislav Lhota
