01.05.2014
Český mládežnický hokej zažil na konci dubna slavné chvíle. Reprezentační tým osmnáctiletých poprvé v historii postoupil do finále světového šampionátu této věkové kategorie a přivezl domů sadu stříbrných medailí. Doposud byl největším úspěchem třikrát vybojovaný bronz. Mezi hráči, kteří si vychutnali opojné chvíle na finském ledě i milé přivítání na ruzyňském letišti, byli dva odchovanci Českých Budějovic – Lukáš Vopelka a Jiří Smejkal.
ČESKÉ BUDĚJOVICE – Hráli spolu za žáky a mladší dorost, potom se jejich kroky rozdělily. Křídelní útočník Lukáš Vopelka (2. 3. 1996) strávil poslední tři sezony v barvách švédského Örebrö HK, zatímco centr Jiří Smejkal (5. 11. 1996) byl až do závěru sezony 2013 – 14 věrný mateřskému klubu HC Č. Budějovice. Na mistrovství světa ve finské Lappeenrantě vytvořili malou jihočeskou kolonii, do níž se jen o pomyslný chloupek nevešel první necestující náhradník na post obránce, Pavel Pýcha (loni Salcburk).
Také Jiří Smejkal potřeboval dávku trpělivosti, než se dočkal zařazení do sestavy. Cestoval sice s výpravou do pořadatelské země, kde odehrál poslední přípravný duel se Švédy, ale premiéru na šampionátu proti Dánům proseděl v hledišti. Teprve od následujícího utkání v základní skupině proti USA jej trenéři Jakub Petr s Petrem Svobodou dopsali na soupisku. Oplatil jim důvěru přesvědčivým výkonem. V šesti zápasech čtyřikrát překonal soupeřova brankáře.
Přestože měl nominaci na hraně, nepostrádal zdravé sebevědomí. „Bylo nás čtrnáct útočníků a věděli jsme, že jeden se vrátí z Finska domů. Říkali nám, že to může být kdokoliv. Do utkání s Dány šlo dvanáct kluků, mně poslal trenér do hry až proti Americe. Šlo o to, aby se v úvodním zápase nezranil někdo z obránců a nezůstalo jich jenom šest. Nevím, co přesně rozhodlo v můj prospěch, ale ve Švýcarsku po Vánocích jsem byl druhý v kanadském bodování celého turnaje, vyšel mi turnaj v Rusku i příprava se Slováky,“ rekapituluje Smejkal.
Věděli, že mají dobrý tým i partu
Předčasný odjezd z reprezentační akce okusil budějovický centr na začátku sezony, kdy spolu s dalším útočníkem musel opustit český výběr na Memoriálu Ivana Hlinky v Břeclavi. Kvůli zranění tam trenéři narychlo povolali náhradního beka. Během sezony ale Jiří Smejkal přesvědčil o svých kvalitách, byť ani jemu se nevyhnuly zdravotní trable. „V prvním přípravném utkání za budějovické juniory jsem si zlomil ruku a nehrál jsem až do listopadu. Byly to blbé pocity, ale všechno mi vynahradil konec sezony,“ usmívá se mladík.
Juniorskému celku pod Černou věží pomohl v úspěšné baráži o záchranu v extralize, poté se ještě podílel na postupu staršího dorostu do semifinále extraligového play off. Vrcholem snažení však pro něho byl půltucet zápasů v Lappeenrantě. „Už na Hlinkově memoriálu jsme získali bronz a říkali jsme si, že z Finska chceme přivézt medaili. Věděli jsme, že na to máme mančaft a hlavně dobrou partu. Určitě jsme chtěli přejít přes čtvrtfinále. To byl náš cíl. Nakonec jsme se dostali až k vrcholu,“ říká s potěšením.
Talentovaný centr skóroval proti Finům, Švýcarům, Kanadě a ve finále s Amerikou. „Největší radost jsem měl ze zásahu do kanadské branky. Kanada je kolébka hokeje a vyrůstají tam nejlepší hráči na světě,“ skládá žebříček svých střeleckých úspěchů. Jeho gól v boji o zlato stačil jen ke zmírnění porážky. „Amíci mají výborný start do zápasu a my jsme se na to připravovali. Stejně nám ale dali tři rychlé góly a potom už si to pohlídali,“ popisuje se zábleskem smutku.
Trenéři doporučili odložit zapíjení
Finále probíhalo více méně podle amerických not. Mnohem náročnější byly zápasy ve čtvrtfinále a semifinále, v nichž se Češi pokaždé prosadili až v nastaveném čase. Zisk stříbrných medailí se stal každopádně historickým úspěchem, což se projevilo ohlasem v médiích a také uvítáním po příletu na Ruzyni, kam elitní vzorek nastupující hokejové generace přispěchal pozdravit i svazový předseda Tomáš Král.
Bujaré oslavy se však zatím nekonaly. „Počítali jsme, že to rozjedeme už ve Finsku, ale trenéři nás vybídli, ať si to necháme až po návratu a neděláme nikde ostudu. Z letiště jsme se rozjeli do svých domovů a pochlubili jsme se medailemi u svých blízkých. Sám jsem se vyfotil s dědou a babičkou, také ve škole proběhly nějaké gratulace. Celý tým se znovu sejde v Praze první květnový pátek a teprve tam to s klukama pořádně oslavíme,“ hlásí budějovický hráč.
V jihočeské metropoli ale Jiří Smejkal v nejbližší době zřejmě nebude nazouvat brusle. „Můj agent pan Spálenka přinesl informace o nabídkách z extraligových klubů, ale pro příští sezonu oba dva preferujeme působení v kanadské juniorské CHL. V průběhu finského šampionátu jsme diskutovali s agentovým kanadským kolegou a ten nás ujišťoval o zájmu několika klubů z této soutěže, která se jeví jako nejlepší přestupní stanice do NHL,“ počítá se změnou klubového dresu.
Canadian Hockey League (CHL) zastřešuje tři nejprestižnější juniorské soutěže na severoamerickém kontinentu: Western Hockey League (WHL), Quebec Major Junior Hockey League (QMJHL) a Ontario Hockey League (OHL). Jiří Smejkal zatím netuší, který klub po něm sáhne. Musí si počkat na draft. „Teď si dám dva až tři týdny odpočinek a potom zahájím letní přípravu. Jakým způsobem bude probíhat, to si domluvíme s agentem,“ nedělá si těžkou hlavu jedna z nadějí našeho hokeje.
Ladislav Lhota
