13.12.2013
Mezi padesátkou hostů na slavnostním křtu knihy Soběslavský hokej nechyběl odchovanec domácího klubu a jeden z pilířů A-týmu v Krajské lize, střední útočník Jan Žákovský. Na stránkách publikace, která mapuje klubovou historii od roku 1929 po současnost, mu patří čestné místo, stejně jako jeho otci a dědovi. Těší ho, že může aktivně pokračovat v tradici nejrychlejší kolektivní hry v uznávané baště na jihu Čech.
SOBĚSLAV – Dobře věděl o úsilí Jiřího Boušky a Ludvíka Koláře, kteří po léta obcházeli pamětníky, shromažďovali fotografie, novinové výstřižky, pátrali v archivech a připravovali knižní podobu soběslavských hokejových dějin. „Netrpělivě jsem čekal na chvíli, kdy publikace vyjde. Pak jsem ji vzal do ruky a prolistoval. Musím říct, že je úžasná. Autorům patří obrovský dík. Jsem rád, že něco takového máme právě tady u nás,“ povídal s nadšením.
Hráčská generace z konce padesátých let vybojovala pro město druhou ligu, o dvě dekády později se následovníci dostali do II. NHL, což byla třetí nejvyšší soutěž. Další desítky let prožili Soběslavští na krajské úrovni a většinou jim patřila čelní místa v tabulce. „Koukám na výsledky z minulosti a trošku mě mrzí, že nám to momentálně moc nejde. Doufám, že se vrátí úspěšnější období a hokej zůstane jedním z hlavních sportů ve městě,“ přál si zanedlouho jednatřicetiletý hráč.
V kapitole o nejznámějších odchovancích se Jan Žákovský našel ve společnosti Jiřího Lály, Radka Bělohlava, Romana Božka, Aleše Ježka, Vlastimila Červenky, Petra Koblasy, Milana Zpěváka, Romana Bernata, Martina Brunera či Adama Přibyla. „V knížce jsem uviděl svého dědu a tátu, kteří v Soběslavi hráli a trénovali. Samozřejmě považuji za příjemné, že jsem se tam mohl také objevit,“ usmíval se.
Jenom proti Zlínu
Na startu své hokejové dráhy patřil k velkým talentům. Ze stadionu, který stojí hned vedle hlavní silnice na Prahu, zamířil ve třinácti opačným směrem do Českých Budějovic. Prošel všemi mládežnickými kategoriemi až do extraligového áčka, za které však sehrál jediný mistrovský zápas. „Byl jsem v přípravě jako třináctý nebo čtrnáctý útočník. Poslali mě pryč těsně před začátkem soutěží, kdy bylo volné místo už jen v druholigovém Jindřichově Hradci,“ vybavil si události z doby, kdy mu bylo devatenáct.
Ve druhé lize už neměl tak kvalitní tréninkovou zátěž a ke všemu si zranil rameno, což mu definitivně přibouchlo dveře vedoucí na hokejový Olymp. Přidal si sezonu v Táboře a potom se vypravil do Francie, kde hrál tři roky 2. divizi s týmem Lyons Belfort. „Vybojovali jsme postup do druhé nejvyšší ligy, ale vznikly nějaké finanční problémy a klub byl suspendovaný. Spadlo to na nižší úroveň než to bylo předtím, což nemělo pro mě smysl a tak jsem se vrátil domů,“ popsal zahraniční anabázi.
Šestou sezonu patří k oporám Spartaku a zároveň k nejlepším hráčům kanadského bodování Krajské ligy. „Ničeho nelituji. Hokej mám stále rád a přestože nehraji na vrcholové úrovni, pokaždé si s chutí nazouvám boty s bruslemi a nastoupím alespoň za Soběslav. Zatím vůbec nepřemýšlím o tom, že bych měl končit. Pokud bude sloužit zdraví a potrvá zájem o moje služby, jsem odhodlaný rvát se o body,“ prohlásil bez váhání.
Jan Žákovský si však zachovává soudnost a dobře ví, že jednou nastane zlom. „Pokud vycítím, že na to nemám, nebo uvidím, že jsou tady šikovní mladí kluci, kteří potáhnou mužstvo dál, bez problému uvolním svoje místo a půjdu hrát třeba podnikovku,“ řekl hokejista, jenž za vrchol v kariéře považuje starty v mládežnických reprezentacích a hlavně možnost nakouknout do extraligy. „Zahrál jsem si proti Zlínu. Škoda, že ten zápas byl jenom jeden,“ zavzpomínal na sezonu 2001 – 02.
Ladislav Lhota
