06.12.2013
Do hokejové rodiny v Českých Budějovicích trochu nečekaně přibyl další mistr světa. Ve středu 4. prosince se novým hlavním koučem prvoligového Motoru stal devětačtyřicetiletý Petr Rosol, někdejší pravý křídelní útočník a držitel zlaté medaile ze světového šampionátu v Praze 1985. Na mistrovství světa nastoupil celkem šestkrát, zúčastnil se dvou olympiád a dvou Kanadských pohárů. Ligu hrál za Litvínov a Jihlavu.
ČESKÉ BUDĚJOVICE – Někdejší excelentní střelec, který dovedl podržet puk a načasovat přihrávku, válel do své čtyřicítky německou třetí ligu v Rostocku a potom přešel na trenérskou dráhu. Stal se držitelem nejvyšší licence „A“, působil na střídačkách extraligového Litvínova a prvoligového Ústí nad Labem, odkud pochází a kde začínal s hokejem. Letošní sezonu odstartoval jako asistent Vladimíra Jeřábka v Litvínově, ale 22. října byli oba odvolaní.
Mužstvo Motoru převzal Petr Rosol oficiálně ve čtvrtek 5. prosince na dopoledním tréninku. Ještě předtím absolvoval svůj první jihočeský brífink s novináři. Působil odpočatě a pohodovým dojmem. Otázky na něho pršely ze všech stran, ale odpovídal ochotně a s úsměvem.
Jak došlo k vašemu příchodu do Českých Budějovic?
Bylo to celkem rychlé. Ve středu v devět ráno jsem vstával, protože jako nezaměstnaný jsem si mohl pospat, a v tu chvíli jsem ještě netušil, že je o mě zájem. Za hodinu mi volal litvínovský generální manažer Robert Kysela, ať přijedu na stadion a řekl mi, že se ozvaly Budějovice. Potom mi telefonoval Petr Sailer. Vyměnili jsme si pár slov o podmínkách a odpoledne asi ve tři hodiny jsem dorazil do Budvar arény. Dopadlo to tak, že v půl páté jsme byli dohodnutí.
Smlouvu máte do konce sezony?
Na rok a půl. Tedy do konce ročníku 2014 – 15.
Nebál jste se, že dlouhá série porážek bude tým Motoru tlačit psychicky dolů a bude s ním těžké pořízení?
Určitě tady bylo takové nebezpečí. Když mužstvo prohrává, tak na něm leží deka. Nevěří si. Ani tréninky nejsou, jak mají být, protože všichni jsou takoví smutní. Myslím, že vítězství nad Šumperkem bylo hodně důležité pro start nové etapy. Pomohlo i mojí práci.
Výsledek rozptýlil vaše obavy?
Jediné, čeho se tady bojím, je čerstvý vzduch.
Kolikrát jste letos viděl svůj nový tým?
Poprvé až proti Šumperku. Předtím ani jednou, ale viděl jsem spoustu soupeřů. Jezdil jsem na zápasy do Mostu, který je litvínovskou farmou, a taky do Ústí, kde navštěvuji rodiče. Byl jsem na takových patnácti až dvaceti utkáních. O soupeřích mám přehled.
Co jste říkal duelu mezi Motorem a Šumperkem?
Docela se mi to líbilo. Samozřejmě tam byly chyby, ale ty jsou vždycky. Ocenil jsem bojovnost hráčů, kteří nevypustili jediný souboj, padali do střel. Dobrý výkon podal gólman. Myslím, že budějovický mančaft má potenciál.
Přemýšlíte o hráčských posilách?
Těžko to můžu říct tak rychle, vždyť hráče opravdu moc neznám. Uvidím, jak to bude vypadat a jak zapadnou do koncepce, kterou budeme chtít hrát.
Znáte se s vaším asistentem Radkem Bělohlavem?
Jasně. Řadu let jsme hráli proti sobě a před nedávnem jsme se potkávali jako trenéři, když Radek dělal asistenta v Písku a já byl na střídačce Ústí.
Považujete za svoji výhodu, že jste absolvoval několik trenérských sezon v ústeckém prvoligovém klubu?
Asi jo, protože znám mužstva a stadiony v této soutěži. Vím, o co jde a jak se to tady hraje.
Bude Motor výhledově schopný postoupit do extraligy?
Samozřejmě bude záležet na financích a pomínkách v klubu, jak se vhodně doplní kádr. Ale proč ne?
Zázemí v hale by tomu odpovídalo, že?
Kabinu si musím teprve prohlédnout, ale za ta léta, co jsme sem jezdili s Litvínovem, vím, že stadion je parádní a podmínky jsou extraligové.
S jakou vizí předstoupíte před budějovické hráče?
Zjednodušeně řečeno s tím, že budeme chtít každý zápas vyhrát.
Je pravda, že před příchodem do Motoru jste odmítl nabídku Chomutova?
Byl tam nějaký kontakt, ale vyloženě nabídku jako takovou jsem nedostal.
Hokej jste začal hrát v severočeském Ústí, ale narodil jste se ve Znojmě?
Opravdu jsem rodákem ze Znojma, ale jenom proto, že maminka odtud pochází a odjela mě tam akorát porodit. Vyrůstal jsem v Ústí, kde jsme celou dobu bydleli.
Ladislav Lhota
