Život s hokejem je fajn, ale co dál? Člověk musí být připravený, tvrdí Jan Němeček

18.07.2020


Písecký rodák a svého času velký talent Jan Němeček (14. 2. 1976) se zúčastnil třech juniorských šampionátů, těšil se z draftu do prestižní juniorské QMJHL a následně do NHL, kterou okusil v barvách Los Angeles Kings ale jen v sedmi utkáních, dal jeden gól. Zbytek kariéry procestoval po Evropě. Zastavil se i v české extralize. Hokej už nehraje sedm let. Věnuje se rodině a civilní profesi.


PÍSEK – Nástup do vrcholového hokeje měl hodně strmý. Z mateřského Písku přešel do Motoru České Budějovice, kde pomohl vybojovat juniorský titul v roce 1993. Zúčastnil se evropských šampionátů 1993 a 1994, odkud s reprezentací osmnáctiletých dvakrát přivezl bronz. V budějovickém dresu stihl poslední ročník federální ligy a premiéru české extraligy, byť vinou zranění odehrál pouze jednatřicet zápasů. Následně zamířil do Québec Major Junior Hockey League a hned v první sezoně 1994 – 95 slavil celkové prvenství s týmem Hull Olympiques sídlícím v těsném sousedství kanadského hlavního města Ottawy, kde v tu dobu působil jeho kamarád Stanislav Neckář.   

O rok později byl členem 2. All Stars týmu a střihl si účast na MS dvacítek v Bostonu (4. místo). „V zámoří jsem hrál dva roky juniorku. Zorientoval jsem se v tamním prostředí a potom jsem i trochu přičuchnul k NHL. Byla to věc, kterou jsem chtěl dokázat. Bohužel, s dvoucestnou smlouvou jsem se víc mlátil po farmách. Získal jsem cenné zkušenosti, chybělo jenom víc štěstí. Možná by přišlo, kdybych vydržel déle. Podle příkladu mnohých Američanů, kteří si chválili působení v Evropě, jsem se ale rozhodl pro návrat na starý kontinent,“ říká hokejista, jenž za oceánem nosil dres Phoenix Roadrunners, Mississippi Sea Wolves, Fredericton Canadiens a Long Beach Ice Dogs.

Pendloval mezi severem a jihem

Za první evropskou štaci si Jan Němeček zvolil silný bavorský klub Norimberk Ice Tigers. V období 2000 až 2002 přispěl ke dvěma čtvrtým místům v DEL. „Dalo se v podstatě mluvit o kanadském klubu. Hrálo tam snad čtrnáct Kanaďanů. Spolu se mnou také dva Češi s německými pasy – Martin Reichel a Daniel Kunce,“ vypočítává hokejový globetrotter, jenž si z Norimberka odskočil na sezonu do Karlových Varů a pokračoval v okružní jízdě přes Švédsko (Timrä, Leksand), Itálii (Bolzano, Renon, Fassa), Dánsko (Odense), Rakousko (Feldkirch, Zell am See) zpátky do Německa (Freiburg).

Sezona 2012–13 ve Freiburgu byla jeho poslední. „Velmi rád vzpomínám na všechny štace, ať jsem hrál, kde jsem hrál. Všude jsem našel skvělé lidi a téměř rodinné prostředí. Na rovinu teď můžu říct, že nejhorší to bylo v Česku. Tady si člověk připadal jako pouhý kus. Navíc tréninkové metody, s nimiž jsem se konfrontoval ve Varech, byly dost zastaralé. Předtím jsem dělal letní přípravu podle individuálních plánů z Los Angeles. Když jsem je dodržoval, získal jsem lepší kondici, než ze společného tréninku s karlovarským týmem, kde mi to vycházelo podle testu o třídu hůř,“ nabízí překvapující poznatek.    

Vrátil se do Písku a přes léto trénoval. Přemlouvali ho, ať pomůže mateřskému klubu vyhrabat se z tehdejší krize. Marně mu však drželi místo v sestavě. „Musel jsem se vzdát aktivního sportu. Po rozpadu manželství jsem zůstal se synem Oliverem, kterému je dnes už šestnáct, a chtěl se postavit k situaci zodpovědně. Zkoušel jsem, jestli se podaří časově skloubit hokej s nějakou prací, ale nebylo to možné,“ vzpomíná na složité období. Zaměstnal ho kamarád v podlahovém studiu. Za pochodu poznával řemeslo a získal výuční list v píseckém učilišti, kde řediteloval někdejší výborný hokejista Milan Rambous, svého času uchazeč o dres budějovického Motoru.   

Dřevěné hokejky shnily u rajčat

Během sportovní kariéry si Jan Němeček vydělal peníze, ale brzký odchod za oceán mu nedovolil zkompletovat odborné vzdělání. „Život s hokejem je fajn, ale co dál? Nebyl jsem připravený. Naštěstí jsem se nebál práce,“ říká vyrovnaně muž v nejlepších létech, který beze strachu přeskočil mantinel na druhou stranu, než byl zvyklý, a odstartoval novou etapu v profesním i osobním životě. Z podlahářství se vypracoval na technika u soukromé bytové správy. Organizuje vše potřebné a kde může, přiloží ruku k dílu. Navíc pomáhá jinému soukromníkovi s vysokozdvižnou plošinou a turnusově chodí do dílny na pokovení šroubů.

Boty s bruslemi obul v minulé sezoně po šestileté pauze. „Nože byly pořádně rezavé,“ usmívá se. „Přiměla mě k tomu čtyřletá dcera Laura, kterou vychovávám s druhou manželkou Janou. Jezdili jsme na bruslení pro rodiče s dětmi do Strakonic, protože v Písku to nefungovalo. Do výstroje se ale zřejmě už neobléknu. Zatím mě nezlákali ani veteráni. Měl jsem asi dvacet hokejek, většinu jsem použil jako kůly k rajčatům. Dřevěné už shnily. Možná bych se angažoval na zimáku, kdyby tam vydržel náš kluk. Jenže hokej ho přestal bavit po třech sezonách,“ vysvětluje bývalý Král z Los Angeles, proč nedojde pokračování rodinná tradice, kterou převzal po svém otci.

Žije v rodném městě, na které nedá dopustit. Neměnil by za žádné jiné, přestože sjezdil skoro celý svět a leckde se mu líbilo. „Písek je úžasný. Miluju to tady. Současnost i historii. Fascinuje mě, jaké tudy procházely osobnosti. Jaké jsou tady krásné stavby a zákoutí. Vidím samozřejmě i nedostatky. Některé mě velmi mrzí, což se týká i loňských výsledků hokejového týmu ve 2. lize. Teď se změnilo vedení a doufám, že bude líp,“ zamýšlí se Jihočech, jenž uvítal rovněž extraligový návrat Motoru, který vede jeho bývalý spoluhráč Václav Prospal. „Na juniorském šampionátu v Polsku jsme bydleli spolu na pokoji. Vašek byl vždycky cílevědomý. Přeji mu úspěch i celému týmu,“ pozdravuje na dálku.

Ladislav Lhota



Krátké zprávy
18. 09. 2020 Vedení HC Vimperk krátce před startem Krajské ligy mužů získalo posilu. Do týmu přichází třicetiletý vimperský odchovanec Jaroslav Šaršok, univerzální hráč schopný nastupovat v obraně i útoku. Loňskou sezonu zahájil v barvách druholigového Písku, zbytek strávil na německém ledě. Během kariéry prošel řadou klubů od mládeže Motoru přes Tatranské Vlky Poprad a jejich tehdejší áčko v KHL po týmy ve Švédsku, Maďarsku, Polsku či Anglii.
18. 09. 2020 Jihočeská krajská disciplinárka potrestala klub HC Vajgar Jindřichův Hradec za odhlášení A-týmu z Krajské ligy mužů finančním postihem ve výši pět tisíc korun, za odhlášení týmu ze soutěže 5. tříd finančním postihem ve výši dva tisíce korun. Složené startovné se v těchto případech nevrací v souladu s článkem 206 SDŘ.
18. 09. 2020 Disciplinární komise Českého hokeje pod vedením Viktora Ujčíka řešila dvě provinění budějovického forvarda Víta Christova v utkání 1. kola extraligy proti Hradci Králové. Trest na 5 minut + do konce za podkopnutí protihráče uznala komise jako adekvátní a ukončila další řízení v tomto bodu. Naopak vulgární urážky, které Vít Christov adresoval hlavnímu rozhodčímu po inkasování výše uvedeného trestu, ohodnotila disciplinárka pokutou ve výši pět tisíc korun.
Archiv krátkých zpráv...
Partneři
Nejčtenější články Videogalerie Retrogalerie