24.07.2017
Václav "Kolík" Lenc se narodil v jihočeské metropoli 18. července 1920. Hokejista AC Stadionu a Slavoje, rovněž fotbalista Meteoru, slaví úctyhodných devadesát sedm, čímž o dva roky překonal svůj klukovský vzor Narcise „Nácka“ Kotouse. Denně ráno i večer cvičí, jak byl zvyklý celý život. Udržuje se v dobré tělesné i duševní kondici. A nechce chybět u jubilea Motoru, který si jako pokračovatel velké tradice v příští sezoně připomene devadesátku.
Č. BUDĚJOVICE / Č. KRUMLOV – Pravda, dva roky tomu nazad potrápilo Václava Lence trochu zdravíčko, a tak se rozhodl po konzultaci s rodinou, že opustí své bydliště v českobudějovické Havlíčkově kolonii a dá přednost komplexní péči se stálým lékařským dozorem v Domově pro seniory v Kaplici. Jenže dlouho se tam neohřál. Budova na kaplickém návrší prochází rekonstrukcí a celá klientela se přesunula do vyhrazeného oddělení v českokrumlovské nemocnici.
Druhým rokem se Václav Lenc z okna dívá na monumentální zámeckou kulisu obývanou kdysi pány z Růže a zvědavě se otáčí k blízkému lesnímu porostu, odkud sem tam popoběhne srnka. „Máme se stěhovat zpátky do Kaplice, ale datum je pořád tajný,“ vítá s šibalským úsměvem první gratulanty k devadesátým sedmým narozeninám. „Moji blízcí přijdou zítra. Oslava se posunula kvůli karanténě, která byla tady v nemocnici,“ hlásí otec dvou synů, několikanásobný dědeček a – věřte nevěřte – dokonce praprapradědeček.
Řeč se rychle přesměruje k hokeji. Někdejšího útočníka, přeškoleného v závěru kariéry na obránce, samozřejmě mrzí, že Motor si ani letos neproklestil cestu do extraligy. Nejstarší ligový pamětník sice už nějaký čas nenaštívil Budvar arénu, ale pozorně sleduje výsledky a všechny novinky. Potěší ho opatrně vyslovený dotaz marketingového ředitele Tomáše Kučery, zda bude mít chuť připojit se k programu oslav devadesátiletého jubilea v průběhu následující sezony. Zřejmě v lednu se uskuteční retro zápas. „Ještě to je daleko, ale když zdraví dovolí, moc rád se mezi vás podívám,“ slibuje bez váhání.
Na ledě nepatřil ke hvězdám, spíše byl pracantem. V A-mužstvu AC Stadionu debutoval v sezoně 1938 – 39. Válečnou Českomoravskou ligu hrál od postupu v roce 1941. Po válce přešel do Meteoru, který se posléze stal béčkem Stadionu, přejmenovaného na SKP a potom na Slavoj. Nakonec absolvoval šest ročníků celostátní ligy za áčko Slavoje (1952 až 1958), v nichž z pozice beka zaznamenal dva góly. Dál působil v klubu jako trenér. Do třiasedmdesáti předával na bruslích své zkušenosti nejmenším adeptům. Již v éře Motoru.
Stále má před očima začátky na kluzišti za budějovickým klášterem. Rameno řeky Malše pohánělo vodní elektrárnu a hokejisté museli hrát na plovoucí kře, neboť hladina se kvůli požadavkům na výrobu elektřiny střídavě zvyšovala a snižovala. „Provoz zajišťovali ledaři Buchta a Šunka. Tak se jim přezdívalo. V létě rozváželi uhlí u Kalisty, přes zimu nám umožňovali sportovat. Přespávali v dřevěné boudě vedle hřiště, o led pečovali i v noci,“ popisuje Václav Lenc.
Při pohledu do minulosti zdůrazňuje, že za klubem stáli vlivní pánové Kroupa, Tůma či Autengruber, kteří se také zasloužili o velkou událost – start Američanů, čerstvých mistrů světa z pražské Štvanice 1933. Den po triumfu na vltavském ostrově se postavili za klášterem proti AC Stadionu a nadřeli se na vítězství 2:1. Stejným výsledkem porazili Kanadu ve finále MS. „Jejich oporou byl brankář Cosby. Chytal v bílé čepici. Ubytovali se v hotelu Slunce na náměstí. Bylo tam veselo. Vždyť v USA tou dobou vládla prohibice.“
Kolík nemůže vynechat vzpomínku na Václava Pilouška, duši klubu prakticky třicet let od založení. A samozřejmě na spoluhráče, s nimiž v budějovické partě prožil nesčetně zápasů a příhod. Za šoumena označuje Romana Charypara. „Jóó, Románo Šaripári. Říkali jsme mu Romadúr. Povím vám, ten jednou na Sokolském ostrově podporoval při utkání volejbalisty s takovou vervou, že soupeř požádal o zásah policii. Když Romana vyváděli, utrhl četníkovi rukáv. Druhý den koukáme, jak ho odvádí hlídka a za ním běží maminka s konvicí kafe. To víte, jak jsme se řehtali.“
Ladislav Lhota
