12.11.2020
Před rokem si připomínali v Soběslavi hokejové devadesátiny. Tradiční jihočeský klub, který hrával divizi nebo II. NHL („druhou národní“), si nadělil k jubileu završenou rekonstrukci zimního stadionu, exhibici veteránské reprezentace a především gradující výkony A-týmu v Krajské lize. Do finále play off proti Pelhřimovu přivedl soběslavský Spartak v roli kapitána Jan Žákovský (37), jenž u břehu Lužnice letos zahájil třináctou sezonu v řadě (šestou s céčkem).
SOBĚSLAV – Tajenka uplynulé sezony zůstala nevyluštěná. Finálovou sérii mezi dvěma nadupanými soupeři znemožnil koronavirus, který přerušil i letošní základní část, v níž čelo tabulky držel Pelhřimov a dýchala mu na záda druhá Soběslav se ztrátou jediného bodu. Žádný div, že se v obou klubech postavili negativně k návrhu anulovat dosavadní výsledky a po zmírnění vládních protiepidemických restrikcí odehrát jen druhou polovinu. „Měli jsme to dobře našlápnuté. Loni nám ty nepříjemné okolnosti vzaly finále a teď by nás připravily o body? Vidíme spíše variantu s dohráním všech zápasů a vyhlášením krajského vítěze bez play off,“ nabízí řešení zkušený plejer Jan Žákovský.
Vyfešákovaný soběslavský zimáček stojící u silnice na Prahu netrpělivě očekává návrat hokejistů. Provozovatelé zvažovali všechna pro a proti, nakonec rozhodli nerozpouštět ledovou plochu, která od 12. října zeje prázdnotou. I když ne úplně. Dvakrát či třikrát v týdnu smějí na hodinu mezi mantinely nacupitat předškoláci a zúčastnit se programu Děti do bruslí, jemuž vdechl život bývalý extraligový útočník Zdeněk Ondřej. „Zapojuje se i moje šestiletá dcera. Nemá jinou možnost trénovat, protože krasobruslařský oddíl, v němž závodí, dostal taky stopku. Cvičíme spolu doma,“ přibližuje způsob přípravy v nucené pauze hokejový kapitán a otec tří dcer (dvouletá dvojčata ještě nepomýšlejí na trénink).
Ze šatny po posledním zápase odešli spartakovci bez individuálních plánů. Každý se udržuje v kondici podle svých možností. „Přiznávám, že toho moc nedělám. Příležitosti ke sportování se nenajdou pořádně ani venku. Na kolo už je zima, chodím alespoň makat na chatu se zahradou. Nucená přestávka nedělá dobře zvláště nám starším hráčům, ale z druhé strany, kdo má rád hokej, popere se i s takovou nepříjemností,“ říká odchovanec soběslavského klubu, za který nastupoval i jeho tatínek a dědeček. „Pořád nacházím velkou chuť do hry. Slouží i zdraví. Myslím, že leccos ještě dokážu předat mladším klukům,“ ujišťuje centr, jenž ve čtyřech letošních duelech dal sedm gólů a přihrál na pět.
Otevírala se před ním slibná kariéra. Ve třinácti zamířil do budějovického Motoru a prošel z mládežnických týmů až do áčka. Stihl i juniorskou reprezentaci. V dresu sedmnáctky absolvoval prestižní turnaj World Hockey Challenge na kanadské půdě, kde zvítězili Rusové v čele s Iljou Kovalčukem. Do extraligy však naskočil jenom jednou proti Zlínu. Z přípravy na další sezonu ho vyřadili těsně před startem soutěží. Bylo mu devatenáct, potřeboval hrát, ale volno měli pouze v druholigovém Vajgaru. Vypadl z vrcholového rytmu, zranil si rameno. „Přidal jsem sezonu v Táboře, tři ve Francii a vrátil se do Sobíku,“ rekapituluje podnikatel ve finančním sektoru a spolupracovník firmy Algida.
Ladislav Lhota
