19.12.2014
Úvodní utkání letošního turnaje Channel One Cup (dříve se konal jako Cena Izvestijí) mezi Českem a Švédskem, které se hrálo v pražské O2 aréně ve čtvrtek 18. listopadu, bylo reprezentační premiérou třiadvacetiletého Romana Horáka mladšího, syna slavného otce a odchovance budějovického hokeje. Perspektivní střední útočník, jenž aktuálně nosí klubový dres Viťjazu Podolsk v KHL, poskytl exkluzivní rozhovor našemu portálu.
PRAHA – Debutant z jihu Čech nastoupil ve druhém útoku s křídly Michalem Birnerem a kapitánem týmu Radkem Smoleňákem. Byl hodně vytěžovaný, chodil na přesilovky a zdálo se, že jeho vstup do reprezentačního áčka bude veskrze úspěšný. Domácí si vytvořili luxusní náskok 3:0, jenže během pětasedmdesáti vteřin mezi 31. a 32. minutou třikrát inkasovali. Potom ještě vedli 4:3, ale konečný výsledek zněl 4:6. Budějovický rodák si připsal asistenci u gólu na 2:0, jehož autorem byl v první třetině Michal Birner.
Akce začala u Romana Horáka, jenž zachytil puk od chybujícího švédského obránce. „Vlastně jsem jenom vystřelil a dobře se to odrazilo. Birňa tam byl a poslal to za brankovou čáru,“ nedělal si velké zásluhy účastník světových šampionátů do osmnácti a dvaceti let, který se poprvé ocitl v seniorském elitním výběru. „Před utkáním jsem byl trošku nervózní, ale po prvním střídání to ze mě spadlo. Cítil jsem se docela dobře a je škoda, že jsme zápas za stavu 3:0 nezvládli,“ krčil rameny.
V průběhu přesilové hry ve druhém dějství se stal Roman Horák adresátem tvrdého hitu, po kterém letěl hlavou na mantinel a těžce se sbíral z ledu. Jeho spoluhráči z nervózněli a brzy se strhla série drobných i větších potyček. „Blbě jsem se tam otočil. Rozhodčí to ale neposoudil jako faul zezadu,“ vrátil se k incidentu Jihočech, který měl v závěru podíl na šestém gólu Švédů. „Byla to moje osobní chyba. Neměl jsem rychlost a prováhal moment k přihrávce,“ popsal ztrátu kotouče, po níž hosté skórovali.
Mezi šestnácti a půl tisíci výborných fanoušků v dějišti příštího mistrovství světa nechyběli ani Romanovi nejbližší příbuzní. „Byl tady táta, děda a brácha,“ vyjmenoval členy rodinné posádky, kteří usedli v hučícím vysočanském kotli. „Moc mě těší, že jsem se dostal do národního mužstva. To je vždycky čest. Jenom mě mrzí, že premiéra nebyla vítězná,“ řekl mladík, o jehož zařazení uvažoval trenér Vladimír Růžička již před minulým šampionátem v Bělorusku. Svoji oporu však tehdy neuvolnil farmářský tým Edmontonu.
V barvách mateřského klubu z Českých Budějovic okusil Roman Horák mladší již jako sedmnáctiletý domácí extraligu. O rok později zamířil do zámořské juniorské soutěže WHL. Propracoval se až do slavné NHL, kde odehrál bezmála stovku zápasů za Calgary Flames a Edmonton Oilers, ale hodně času strávil také na farmách. Letos v létě přestoupil do nadnárodní KHL. „Zatím to vypadá, že jsem si po hokejové stránce polepšil. V Rusku se hraje trochu jinak, ale mě to sedí a jsem spokojený,“ naznačil své dojmy.
Zkušenosti nasbírané za pět sezon v zámoří považuje za cennou devizu a ničeho nelituje. Pokud se někdy objeví šance vrátit se zpátky do Severní Ameriky, bude o ní uvažovat. Jen by to neměla být farma. „Teď jsem zvolil jinou cestu. Na ruském ledě dostávám víc prostoru, hraju první lajnu a zatím si to chválím. Podolsk je menší klub, ale myslím, že předvádíme dobrý hokej. Dokonce se držíme na pozicích, které zaručují postup do play off. Odešli pověstní rváči a nahradili je kvalitní hokejisté, hlavně Švédové,“ vylíčil.
Ve Viťjazu Podolsk uzavřel Jihočech smlouvu na jednu sezonu. Potom se rozhodne, kde bude pokračovat dál. Přestože působí daleko od domova, stále sleduje hokejové dění pod Černou věží. „Samozřejmě vím, že Pepa Straka s Tomášem Nouzou hrajou výborně za Motor a mám radost z každého vítězství prvoligového týmu. Znám některé kluky, třeba Romana Vráblíka, a občas si napíšeme. Přeju jim, ať se jim daří,“ dodal Roman Horák, jehož otec stejného jména se třikrát představil na MS a jednou na olympijském turnaji.
Ladislav Lhota
