13.12.2019
Šimon Hrubec jako jediný ze čtyř Jihočechů – dres se lvem na prsou oblékli také Milan Gulaš, Roman Horák a Lukáš Sedlák – nezasáhl do hry v utkání Česko vers. Finsko na plzeňském ledě, kde naši reprezentanti vítězstvím 4:3 v prodloužení vstoupili do Channel One Cupu. Osmadvacetiletý odchovanec vimperského hokeje dostane šanci v Moskvě, kde národní tým změří síly s Rusy a Švédy. Gólman čínského Kunlunu v KHL chce navázat na výkon z letošního MS v Bratislavě.
PLZEŇ – U břehu Dunaje letos 26. května dostal Šimon Hrubec důvěru v utkání o 3. místo s Ruskem. Češi podlehli 2:3 po nájezdech, strážce brankoviště ale rozhodně nezklamal. Nejcennější dres oblékl znovu v Plzni 12. prosince, byť jako náhradník Romana Willa v duelu s Finy. „Vletěli jsme na ně, byla to paráda. Prvních deset minut na nás nešla střela,“ ohlížel se za první částí, která skončila 3:1. „Po snižujícím gólu na 3:2 narostla Finům křídla. Osmačtyřicet vteřin před třetí sirénou vyrovnali z power play, to si musíme příště pohlídat. Naštěstí jsme rychle ukončili zápas v prodloužení. Užíval jsem si české prostředí a trošku jinou atmosféru než v Číně, kde teď působím,“ usmíval se.
V Plzni už kryl záda Dominiku Furchovi při vítězství české reprezentace nad Švédy 6:3 v listopadu 2016. „Tehdy v nároďáku debutoval písecký obránce Standa Dietz. Od té doby jsme se spolu nesešli v jednom týmu,“ připomněl jihočeského spoluhráče. Aktuálně si Šimon Hrubec vychutnává zatím nejsvětlejší období v kariéře. Uplynulý ročník završil extraligovým titulem v Třinci a svojí první účastí na světovém šampionátu. „Co se týče týmových výsledků, byla to jedna z mých nejlepších sezon. Prošel jsem všechny reprezentační turnaje a kdybychom ještě udělali ten bronz v Bratislavě, bylo by to celé až k neuvěření,“ ohlížel se.
Na hokejové výsluní stoupal rodák z Vimperka zvolna a pracně. Z mateřského klubu se přes mládežnické týmy Motoru a Českého Krumlova probil do áčka Českých Budějovic, ale pevnou pozici v extraligovém brankovišti si zajistil teprve u třineckých Ocelářů, kam se probil přes štace v Táboře, Písku a Třebíči. Působení na severu Moravy završil mistrovským titulem. „Nikdy jsem neměl umetenou cestu, musel jsem jít přes překážky. Tím víc si vážím sedmi třineckých sezon odchytaných v domácí nejvyšší soutěži. Podobné to bylo s nároďákem. Nepoznal jsem mládežnické výběry, ale dostal jsem se do áčka, kde už mám docela dost startů,“ mohl se právem pochlubit.
V nominaci pro Bratislavu figuroval Šimon Hrubec původně jako trojka. „Říkal jsem, že pojedu v jakékoliv pozici. Ukázalo se, že vždycky máte naději dostat se do brány, když se sejdou okolnosti. Na mě vyšlo, že jsem chytal nejdůležitější zápas,“ těšilo brankáře, jenž si záhy poté začal plnit další hokejový sen v Kontinentální hokejové lize. „Během šampionátu jsem nechtěl řešit klubové angažmá, ale pracovali na tom agenti. V bratislavském hledišti byl také manažer Kunlunu. Prakticky hned po závěrečném souboji s Ruskem jsem na stole měl smlouvu,“ líčil postup za svojí první zahraniční zkušeností. A vůbec ne ledajakou. KHL se otevírá pouze nadprůměrným hráčům.
Jihočech se upsal čínskému zaměstnavateli na rok, přestože dostal nabídku na dvě sezony. „Řekl jsem jim upřímně, že nevím, do čeho jdu a jak to tam funguje. Neměl jsem vůbec žádné informace o Číně,“ zdůvodnil opatrné rozhodnutí. Z českých podmínek do velkoklubu Red Star Kunlun sídlícím v Pekingu to byl pro něho velký skok. „Díky Bohu jsem mile překvapený zázemím, strukturou klubu, partou v kabině, skvělým realizačním týmem. Nacházím se prakticky v kanadsko americkém týmu, kde spousta hráčů těží z předchozích startů v NHL,“ pochvaloval si hokejista zvolený krátce před prosincovou reprepauzou v nadnárodní soutěži hráčem týdne.
Přestože se Šimon Hrubec dostal na soupisku za situace, kdy klub již měl pod smlouvou amerického gólmana Jeremyho Smithe, dostává v brankovišti rovnocennou příležitost. Se zámořským konkurentem se střídají pravidelně, aby zůstávali v permanenci. „Šel jsem tam reálně s posláním dvojky. Proto jsem moc rád za herní porci, která na mě připadla. Kdyby mi někdo řekl před sezonou, že odchytám padesát procent zápasů, beru to všemi deseti. Ale zatím je brzy něco hodnotit. Půlka sezony se může vydařit, druhá může být horší. Zajíci se počítají po honu,“ nechtěl bilancovat předčasně svoje účinkování v klubu, který ve Východní konferenci KHL průběžně figuroval na deváté příčce z dvanácti týmů.
V Kunlunu si jihočeský vyslanec uvědomil značný rozdíl v přístupu k tréninkům a zápasům. „V Třinci pod Václavem Varaďou se trénuje velmi kvalitně. Dřeli jsme jako koně a myslel jsem, že se to nedá posunout nikam dál. Ale když jsem přišel do současného týmu, to byl hukot. Musím vyzdvihnout kouče Curta Frasera, jednoho z nejlepších, které jsem dosud poznal. Na vysoké úrovni trénování se ale také hodně podílejí hráči. Američané a Kanaďané to mají v sobě. Neexistuje, aby se nemakalo. Nic nejde vypustit. Výhoda je, že z tréninku se potom naskočí do zápasu a nemusí se přidávat. V nasazení není rozdíl,“ popisoval maximální profesionalismus.
Se spoluhráči komunikuje v angličtině. „Zpočátku to bylo krušné, ale v tuto chvíli se domluvím. Pokud chci předejít omylu, pomůže mi asistent kapitána Andrej Šustr,“ označil svého zastánce Šimon Hrubec, jenž stihl pochytit i čínská slovíčka. „Pro jízdy taxíkem jsem se naučil poděkovat a pár základních výrazů, třeba číslovky,“ svěřil se hokejista účinkující v nehokejovém Pekingu a vysvětlil, proč vedení klubu založeného v roce 2016 neposkytuje hráčům automobily. „Prostředky na to jsou, ale rovnou nám řekli, že nechtějí řešit bouračky. Provoz je hustý, město má přes dvacet milionů obyvatel. Jezdím taxíkem. Na zadní sedačce si čtu knížku a za čtvrt hodiny jsem na zimáku.“
V exotickém angažmá jej doprovází rodina. Po dobu reprezentační přestávky však nejbližší zůstali na asijském území. „Na těch pár dní se nevyplatí cestovat domů a objíždět příbuzné na jihu Čech a v Třinci. Sejdeme se na Vánoce. Zarezervovali jsme si místa v jedné francouzské restauraci v Pekingu a dáme si nějaké evropské jídlo. Manželka koupila také malý stromeček a udělala výzdobu,“ pochlubil se gólman, který by do konce sezony rád navštívil Velkou čínskou zeď či Zakázané město. Na dálku pořád sleduje výsledky Motoru a Vimperka. „Budějovicím fandím kvůli tátovi i oběma brankářům, kteří jsou členy Saves help. S Vimperáky udržuji kontakt na sociálních sítích,“ ujistil.
Ladislav Lhota
