25.09.2020
Třikrát se stal mistrem světa, poznal atmosféru olympijských her. Na konci první sezony v NHL jako mladíček bojoval s Floridou ve finále Stanley Cupu. Slavný pohár ale nikdy nezvedl nad hlavu, přestože v zámořské soutěži působil osmnáct let a nashromáždil 1 260 startů. Kariéru uzavřel Radek Dvořák v roce 2014. Od té doby se věnuje hokejovým adeptům na Floridě. Každé léto míří do jižních Čech, kam se hodlá v budoucnu vrátit natrvalo.
TÁBOR / Č. BUDĚJOVICE – S hokejem začínal nedaleko proslulého rybníka Jordán v rodném Táboře, brzy se však díky talentu stěhoval do budějovického Motoru. Odehrál dva juniorské šampionáty a v osmnácti jej draftovali Florida Panthers do NHL jako desátého v celkovém pořadí. V devatenácti utkáních za Motor stihl omrknout českou extraligu a zahájil štědře naplněné účinkování za oceánem, které přerušil jenom dvakrát při lockoutu nejslavnější klubové soutěže. Jednou pomohl Českým Budějovicím vrátit se mezi tuzemskou elitu (2004–05), podruhé vyzkoušel dres švýcarského Davosu (2012–13).
V zámoří od začátku prospíval natolik, že nemusel nikdy nic dokazovat ve farmářských týmech. Celých osmnáct let v NHL zůstal „nahoře“. Uteklo to jako voda, Radek Dvořák se šestým rokem řadí mezi hokejové rentiéry. S letopočtem 2014 naposledy stáhl přes hlavu dres Caroliny Hurricanes, ale není přesné tvrdit, že pověsil brusle na hřebík. „První rok se člověk dostává z toho každodenního frmolu kolem hokeje. Dal jsem si chvilku volno, ale pořád jsem se motal kolem zimáku,“ líčí někdejší český reprezentant, jenž zahnízdil s rodinou v městečku Boca Raton, patnáct minut jízdy od tréninkové haly floridských Panterů.
Poslední sezonu a půl své aktivní dráhy procházel štacemi v Davosu, Anaheimu a Carolině bez manželky a dvou synů. Starší už chodil do školy. Nechtěl je vytrhávat ze zažitého prostředí a příjemného zázemí na Floridě. Zároveň vnímal stále intenzivněji, že nastal čas věnovat se naplno rodině. „Adamovi bylo jedenáct. Spočítal jsem si, že za pět šest let odejde na střední školu a přestaneme se vídat. Čtyřletý Alex bral do ruky hokejku a samozřejmě potřeboval tátu. Narůstala akutní potřeba být klukům nablízku,“ osvětluje Radek Dvořák pohnutky k ukončení kariéry, ačkoliv mohl ještě rozšiřovat zápasovou statistiku.
Nezůstal úplně bez ledu. Pomáhal trénovat žákovský tým bývalému německému internacionálovi Marco Sturmovi, s nímž se potkával v NHL. Potom se připojil k Tomáši Vokounovi s Oli Jokinenem, kteří vedli středoškolský celek North Broward Prep Eagles. Finský kolega nakonec vyrukoval s projektem South Florida Hockey Academy. „Líbilo se nám to. Vize byla připravovat týmy U16 a U18 a pozvednout hokej na Floridě. První rok jsme rozjížděli s jednou skupinou mladších kluků, potom se to rozšířilo. Navázali jsme spolupráci s předními školami, přijímali kluky z Evropy i Ameriky a zúčastňovali se top turnajů na hokejově vyspělejším severu,“ popisuje.
Akademii provozovali na tréninkové ploše, kterou poznal Jihočech po příchodu do zámoří v roce 1995. Následně se přesunuli do haly Panthers. „Start byl trochu těžší. Byli jsme noví a museli se prosadit, což se, myslím, podařilo. Razíme názor, že první místo zaujímá škola, druhý je hokej. Kluci u nás nacházejí špičkové zázemí. Mně se v mládí vůbec nesnilo o něčem takovém. Stojí to peníze, ale o tom je Amerika. Naproti tomu my i školy dokážeme poskytovat stipendia, pokud kluci přicházejí ze sociálně slabších rodin,“ vyzdvihuje trojnásobný mistr světa (1999, 2001, 2005), účastník zimní olympiády 2002 a Světového poháru 2004.
Hokejová akademie vedená bývalými hvězdami NHL se nevyhnula problémům a překážkám. „Bylo toho víc, hlavně ze strany Panthers nebo hokejového svazu na Floridě. Nedohodli jsme se na dalším pronájmu haly, ale přišli za námi investoři, kteří chystají stavbu nového zimáku. Akceptovali jsme výzvu, abychom se stali hlavními zákazníky, jenže do toho vstoupil covid. Zvolili jsme roční pauzu. Netlačí nás čas, ani peníze. Obnovený rozjezd bude jednodušší díky našim čtyřletým zkušenostem,“ ujišťuje.
Radek Dvořák a jeho kamarádi rozhodně neplánují zahálku. Aktuální sezonu hodlají vyplnit dvou až tříměsíčními kempy pro děti a přípravou na restart akademie. „Máme výborně obsazenou trenérskou kabinu. Vedle Tomáše Vokouna a Oli Jokinena se objevují Sergej Krivokrasov, Alex Ponikarovskij nebo Ray Sheppard, s nímž jsem hrával za Pantery. Všichni prošli NHL. Vidíme se prakticky denně. Probíráme hokejové novinky, děláme klasické legrácky. Na led chodíme neustále, proto mě vůbec neláká nastupovat za veterány. Možností by bylo dost. Florida je plná bývalých hráčů na odpočinku,“ usmívá se.
Bohatou kariéru v barvách Floridy, NY Rangers, Edmontonu, St. Louis, Atlanty, Dallasu, Anaheimu, Caroliny provázely úspěšné chvíle. Co se Radkovi vrylo nejhlouběji do paměti? „Draft, první zápas v NHL, ale i začátky v nároďáku, první mistrovství světa, zlaté medaile,“ vypichuje milníky sportovní pouti. A zdůrazňuje: „Preferoval jsem kvalitní hru a partu i mimo led. Všechny týmy, jejichž dres jsem oblékal, byly naštěstí výborné. Když člověk skončí, mnohem víc oceňuje každý moment z hokejového života. Může být na sebe i trochu pyšný, že vydržel tak dlouho. Nebylo to zadarmo, ale pokud milujete, co děláte, a nastavíte správně hlavu, neexistuje žádná hranice, kterou nelze překonat.“
Rychlonohý křídelník dokázal jít naproti pomyslnému štěstíčku, bez něhož se nikdo nevyhrabe na vrchol. Nepatřil k hráčům, kteří už nemohli dál, protože byli úplně rozmlácení. „Musím to zaklepat, i když jsem neprošel NHL úplně hladce. Taky jsem hrál pod práškama. Byla těžká období, kdy jsem skoro nemohl vstát z postele. Ale pokaždé se našel způsob, jak se dát před utkáním dohromady. Zpětně si říkám, že jsem mohl oželet pár zápasů. Nicméně, celou kariéru jsem dodržoval životosprávu, podle potřeby dělal speciální cvičení a poctivě se chystal na sezonu,“ konstatuje borec, který dvacet let praktikoval výživnou letní přípravu společně s velkým zarputilcem Václavem Prospalem.
Radek Dvořák se usadil na Floridě, ale nevnímá to jako definitivní řešení. Srdce má na jihu Čech, kam se přesouvá na léto. „Jednou se chci vrátit,“ přiznává. „Teď nemůžeme kvůli dětem. Adamovi chybí ještě dva roky střední školy, Alex jde do páté třídy. Amerika jim umožní kvalitní studium a mohou přitom sportovat. Jisté je, že chci být doma tam, kde jsem se narodil, a taky jednou budu. To je můj plán,“ říká rezolutně. Skvělý hokejista a nyní mládežnický trenér si letos v covidových zmatcích prodloužil prázdninový pobyt. „Vždy se snažíme zůstat dva měsíce. Tentokrát začala klukům škola o tři týdny později a zpočátku jen přes internet,“ nachází pozitivum ve složité době.
S neutuchajícím zápalem sleduje hokejové dění. Registruje výsledky snad všech existujících soutěží ruku v ruce s nejnovějšími trendy ve vývoji hry, které se snaží uplatňovat v trenérské praxi. Většinu roku sice tráví v zámoří, ale novinky z českého a přednostně jihočeského hokeje má v malíku. „Ráno vstanu, udělám si kávičku a projedu všechny zprávy z politiky a sportu. Pořád jsem v obraze. Zajímá mě, jak se daří áčku i mládeži v Táboře a Budějovicích. Volám si s Vencou Prospalem, jsme blízcí přátelé. Moc mě těší, že Venca může dělat tady a pomoct budějovickému hokeji. Je k tomu zrozený,“ připomíná nerozlučného parťáka.
Ladislav Lhota
