25.12.2014
Nejdéle chytal za pražskou Spartu. Působil také ve Finsku a Německu. Za národní mužstvo nastoupil Petr Bříza ve 114 utkáních, přivezl bronz ze třech světových šampionátů a jedné olympiády. Jednu bronzovou medaili vybojoval také na mistrovství světa dvacetiletých. Do velkého hokeje vstoupil v barvách budějovického Motoru, kde v období 1983 až 1989 strávil čtyři sezony. Ukázal se také ve Vimperku.
ČESKÉ BUDĚJOVICE – Narodil se v hlavním městě naší republiky 9. prosince 1964. Nedávné padesátiny oslavil i s budějovickými fanoušky. Vedení obnoveného Motoru jej pozvalo do Budvar arény, kde 15. prosince před utkáním 1. ligy mezi domácím týmem a Slovanem Ústí nad Labem dostal dres s číslem 50 od klubového prezidenta Romana „Edy“ Turka a generálního manažera Stanislava Bednaříka, převzal i hodinky z Klenotnictví Mocková. Potom se Petr Bříza svěřil se svými dojmy a vzpomínkami.
Potěšilo vás pozvání z jihočeské metropole, dárky, dres, potlesk?
Moc děkuju Edovi Turkovi a současnému Motoru, že si na mě vzpomněli. Přeci jen to je hodně dávno, kdy jsem tady působil. Překvapilo mě příjemné přijetí a bylo to strašně fajn. V mém věku se člověk i trošku dojímá.
Odehrál jste v Budějovicích čtyři sezony, které přesně v polovině přerušila vojenská služba v Dukle Jihlava. Jak vzpomínáte na ty časy?
Byly to úžasné čtyři roky. Dodneška tady mám kamarády a rád se sem vracím. Přišel jsem, když mi bylo něco málo přes sedmnáct a zažil jsem skvělé období. Ochutnal jsem tady pivo, které jsem předtím moc nepil. Teď už jsou hříchy promlčené. Studoval jsem na vysoké škole, hrál hokej, užíval si života. Budějovice pro mě navždycky budou jedna z důležitých etap životní cesty.
Zmiňujete kamarády, dávné spoluhráče. Těšil jste se na některé z nich víc, než na ostatní?
Myslím, že je to u všech stejné. Vždycky jsme rádi, když se potkáme, pozdravíme se a máme si spolu co říct. Vzpomínáme na to, že jsme byli lepší, hezčí a šlo nám to víc, než současným hráčům. Samozřejmě si to říkáme v legraci.
Krátce jste okusil rovněž tehdejší národní ligu ve Vimperku, kde fungovalo něco jako farma Motoru.
Když jsem v Budějovicích nastoupil do autobusu, jeli jsme k zápasu, tuším, do Karviné nebo Havířova, měli tam staří pardálové mezi sedačkami několik bas s pivem a svačinku. Z toho jsem byl trošku vyděšený. Samozřejmě vzpomínám na arénu ve Vimperku, která měla ojedinělou atmosféru. Působení v týmu pro mě znamenalo zkušenosti a ty se mi zaryly do paměti.
Dlouhá léta jste působil v reprezentaci, kde jste zažil takzvanou dobu bronzovou. Která ze čtyř vašich bronzových medailí měla nejvyšší sportovní hodnotu?
Stoprocentně to byla medaile z olympijských her v Albertville 1992. Naše vystoupení na světových turnajích v té době bývala bolestivá, protože se nám nikdy nepodařilo projít přes pomyslnou bránu semifinále a bojovat o zlato. Byť jsme disponovali dobrým týmem, hledali jsme trochu svoje sebevědomí a potýkali se s vyřazovacím systémem. Naše hráčská generace dostala šanci a že se nepodařilo ji využít, to nemůžeme přijímat zapškle. I ty bronzy mají svoji cenu a jsem za ně moc rád.
V době, kdy vám bylo přesně o polovinu méně, než nyní, probíhaly významné společenské změny. Hroutil se komunistický režim. Patřil jste k lídrům ve Spartě a při demonstraci na Letenské pláni jste promluvil jménem hokejistů před 750 tisíci lidmi.
Letos při pětadvacátém výročí byla samozřejmě příležitost si zavzpomínat. Musím říct, že jsem se malinko divil, kolik lidí se podle současné interpretace tehdy angažovalo. Ale abych to nepřeceňoval. Sparta byla v centru dění a tím i nějak „odsouzená“, aby se dostala na vrchol té vlny. Zájem jsme registrovali prakticky ze všech klubů, ale my jsme do toho spadli díky tomu, že jsme sídlili blízko Letné.
Budějovičtí vám blahopřáli k padesátinám. Co jim popřejete na oplátku?
Jediné – ať se co nejdřív vrátí do extraligy. Motor tam patří a věřím, že se mu to brzy povede. Je tady skvělý stadion, skvělé město a vynikající organizace, která dneska má v čele kluky, kteří tady odehráli spoustu let, strávili v klubu nejenom svoje mládí, ale dávají do něho svoji energii. Přeju všem, tedy i divákům, aby se příští rok nebo možná napřesrok povedlo, že tady bude extraliga.
Ladislav Lhota
