Některé věci jsem napsal, jiné vyprávěl. Luděk Bukač: Moje hokejové století

01.11.2018

Brněnské nakladatelství JOTA obohatilo podzimní knižní trh o autobiografii Luďka Bukače (83), mistra Evropy z roku 1961 a slavného trenéra, pod jehož vedením naši hokejisté dvakrát usedli na světový trůn (1985 a 1996). Vychoval spoustu hráčů a trenérských nástupců, napsal řadu skript a publikací zaměřených na hokejovou teorii. Svými názory a postoji výrazně ovlivňoval hokejové dění. Činí tak i knihou Moje hokejové století, kterou přichystal spolu s Františkem Suchanem.


Č. BUDĚJOVICE – Přestože je Luděk Bukač rodákem z Ústí nad Labem a strávil podstatnou část života v Praze, vytvořil si velmi silné pouto k jižním Čechám. V sezonách 1971 – 72 a 1972 – 73 stál na střídačce ligového Motoru. Pronikl do prostředí budějovického klubu, získal cenné kontakty a celoživotní přátele. Od té doby chalupaří v Lutové na Třeboňsku, stal se otcem letních mládežnických kempů v Jindřichově Hradci. „V Budějovicích jsem zažil dva krásné trenérské roky. V managementu současného Motoru působí moji bývalí svěřenci, studenti i spoluhráči. Je mi to tady blízké,“ svěřil se před duelem Motor – Přerov, kterému 27. října obstaral prolog vhozením čestného buly.

Na začátku trenérské kariéry se staly České Budějovice třetí Bukačovou štací po Spartě a Košicích. Ve své knize poznamenal: „Jelikož se jednalo o vcelku velké město s maloměstskými zvyklostmi, klub brzdila přílišná volnost a nenáročnost. Každý se znal s každým a nevládla tu pevná ruka ani pořádná organizace.“ Na jiném místě přidal: „Návyky pseudoamatérismu, kdy hokejisté nechodili do práce, ačkoliv byli na oko zaměstnaní, tady dělaly ještě víc neplechy než v Praze. Hráči byli za místní osobnosti a vedli krásný, volný život, přičemž tu neexistovala anonymita jako v metropoli. O všem se vědělo.“

Luděk Bukač vylíčil reálné poměry v jihočeské metropoli, ale ne se záměrem kritizovat. „Čekala mě radostná, nikoliv však snadná práce. Měli jsme danou soupisku a na ní kluky, s nimiž musíme pracovat. S jinými jsme nemohli počítat. Pocit, že mají své jisté, však některým jedincům vyloženě nesvědčil. Stačilo jim být doma, hrát pod limitem svých možností a měli se slušně. Přitom byste tu našli tolik hráčů, kteří to mohli dotáhnout daleko výš,“ poukázal na nenaplněné talenty. Za všechny jmenoval Jiřího Kolara a Václava Maříka, kteří sice odehráli svoji porci v nejvyšší soutěži, druhý z nich nakoukl i do reprezentace, ale mohli být klidně světovými šampióny.

České Budějovice opouštěl spokojený

Člen Síně slávy českého hokeje a Síně slávy IIHF zároveň ve své biografii ocenil, že mohl pod Černou věží pracovat s borci, jakými byli Miroslav Dvořák a Jaroslav Pouzar. „Po dvou létech jsem České Budějovice opouštěl spokojený. Nechal jsem za sebou stabilizovaný klub, který čekalo dalších osmnáct let v nejvyšší soutěži,“ nebál se zdůraznit osobní podíl na nejdelším souvislém období jihočeské účasti mezi elitou. A připomněl jednu postavu ze střídačky, vedoucího týmu Zdeňka Wiederlechnera. Znal ho jako příjemného člověka, ale později zjistil, že jde o vysoce postaveného estébáka. „Docela jsem zíral,“ uvedl Luděk Bukač v knize.

Tři sta padesát stránek plných vzpomínek i odborných pojednání připravil hokejový expert a pedagog společně s mladým novinářem Františkem Suchanem, který do juniorského věku aktivně působil s hokejkou na ledě v jihočeském Písku. „Trochu jsme se formovali. Nejdřív já Frantu, pak zase on mě. Některé věci jsem napsal, jiné jsem vyprávěl. Franta polidštil moje někdy až moc formální myšlení. Spolupráce s ním byla skvělá,“ vyzdvihl Luděk Bukač. Jejich společné dílo vznikalo přibližně rok, což je relativně krátká doba. „Před léty jsem odmítl napsat knihu o sobě. Ale když přišla druhá nabídka z Brna, pustil jsem se do toho s velkou energií,“ netajil změnu v postojích.

Moje hokejové století se dostalo na pulty knihkupectví v době vrcholících oslav stého výročí vzniku Československa. Bukačův text postihuje převážnou část tohoto období, neboť se téměř překrývá s délkou jeho života: „Jako šestiletý jsem obul brusle a od té chvíle jsem byl pořád na ledě nebo u ledu. Nechtěl jsem nabízet vyloženě memoáry jako zábavnou literaturu, která zvýrazňuje pisatelovu osobnost. Spojil jsem líčení svého života s vnějšími souvislostmi, které ho provázely, a postupoval přitom spontánně, jak jsem to cítil. Byla tady první republika, fašistická okupace, komunistická totalita, sametová revoluce. Všechny tyto změny samozřejmě ovlivnily hru zvanou hokej.“

Ladislav Lhota



Krátké zprávy
18. 07. 2019 Devadesátých devátých narozenin se dnes dožívá někdejší útočník i obránce Václav Lenc, jenž začal hrát za ligový tým AC Stadionu České Budějovice v roce 1938. S přestávkami působil v pozdějším Slavoji do roku 1958. Vyzkoušel i trenérskou pozici, především u budějovické mládeže. Byl také výborným fotbalistou. Stále si udržuje přiměřenou kondici, nechyběl ani na vernisáži hokejové výstavy v Jihočeském muzeu na konci minulého roku.
17. 07. 2019 Jednačtyřicetiletý obránce Petr Gřegořek, který je mistrem světa z roku 2010 a hrával extraligu v několika týmech včetně Českých Budějovic, prodloužil spolupráci s týmem HC Milevsko 2010,. V barvách účastníka Krajské ligy začal rodák z Českého Těšína hostovat v prosinci 2018, od počátku přípravy na ledě před sezonou 2019 -20 se ujme funkce hrajícího trenéra.
17. 07. 2019 Dvaatřicetiletý forvard David Kuchejda se v lednu 2016 vypravil z mateřského Motoru České Budějovice na německý led a bude tam pokračovat i v následující sezoně. Postupně v nižších soutěžích vystřídal kluby EHC Bayreuth Tigers, EC Kassel Huskies, EHC Lausitzer Füchse. Nyní se chystá do týmu Eispiraten Crimmitschau. V minulosti hrával také za jihočeské celky Tábora a Písku.
Archiv krátkých zpráv...
Partneři
Nejčtenější články Videogalerie Ikona pro váš web