28.07.2016
Nejvyšší domácí soutěž, které dnes říkáme extraliga, oslaví v nadcházející sezoně osmdesáté výročí. Úvodní ligové kolo se hrálo – kompletně na přírodním ledě – v lednu 1937, takže zbývá ještě dost času na pečení dortu. Ale nazaškodí připomenout, co předcházelo prvnímu ročníku osmičlenné celostátní ligy. K účastníkům patřil AC Stadion Č. Budějovice, předchůdce současného Motoru, a vybojoval bronz. Bohužel, jihočeský zástupce bude chybět při kulatém jubileu.
ČESKÉ BUDĚJOVICE – Cesta ke vzniku celostátní ligy byla klikatá a hrbolatá. Prvním šampiónem Československa se stala pražská Slavia roku 1924 po turnaji nevalné úrovně. Častěji se tituly rozdávaly od počátku třetí dekády, kdy záruku sehrání důležitých zápasů podpořilo otevření prvního stadionu s umělým ledem na Štvanici. Hokejovým svazem řádně vypsaná soutěž našla svého vítěze poprvé v roce 1931, kdy dominantní celek LTC Praha s většinou tehdejších reprezentantů (včetně Tomáše Švihovce, jenž přišel z jihočeského Písku), zdolal ve finále mužstvo opavských Němců Troppauer EV výsledkem 2:0.
Hrálo se vyřazovacím způsobem. Do finálového turnaje svazového mistrovství pro sezonu 1930 – 31 se kvalifikoval mistr českého venkova, kterým se po vítězství 5:4 nad Mladou Boleslaví stal AC Stadion České Budějovice, dále LTC Praha jako premiant Středočeské župy a Horácká Slavia Třebíč za Moravu a Slezsko. Šampióna ze Slovenska se nepodařilo vygenerovat kvůli oblevě. Suveréni z LTC vyřídili Třebíč 20:0 a přemohli Stadion 3:2, Jihočeši zdolali Třebíč 9:1. O československý titul se poté utkali český a německý mistr.
Budějovičtí tehdy dokázali jako jedni z mála otřást sebevědomím téměř bezkonkurenčních vládců československého hokeje. Krátce po duelu s Třebíčí ve stejný den je nemilosrdný los předhodil hladovým vlkům z LTC. Mýlil se ale každý, kdo očekával debakl. Včetně brankáře Konzala, jenž odmítl roli obětního beránka a zůstal doma. Jeho náhradník František Piloušek se při svém debutu ve velkém hokeji překonával a Jihočeši dlouho vedli 2:1. Pražané otočili stav těsně před koncem, přičemž vítězný gól dali jen díky tomu, že Pilouška vytlačili z klece.
Do finále Mistrovství Čech v následující zimě postoupily DSK Tábor a LTC Praha. Výsledek 13:0 delegoval k souboji o titul Pražany, kteří zdolali SK Prostějov 12:0 a získali pohár pro rok 1932. Utkání se však uskutečnilo s odkladem až v době, kdy kalendáři vévodil letopočet 1933. Rozhodující souboj českého mistrovství 1932 – 33 byl znovu jednoznačný: LTC Praha – DSK Tábor 12:1. Na celostátní finále však nedošlo. Povedlo se až o rok později, kdy LTC vymazal pražskou Slavii 6:0 (sešívaní předtím zakončili Mistrovství Čech výhrou nad SK Písek 7:2).
Duel určující nejlepší klubové mužstvo Československa 1933, 1935 a 1936 se neuskutečnil, rozvoji hokeje to však neublížilo. Četné mezinárodní zápasy přinášely mnohdy vyšší kvalitu, než ty domácí, a byly atraktivnější pro diváky. Příkladem nad jiné zůstalo utkání AC Stadion Č. Budějovice – Massachussets Rangers. Hosté totožní s týmem USA pouhý den po zlatém triumfu na MS v Praze 1933 zvítězili na slepém rameni Malše 2:1 a rekordní návštěva 4 100 lidí zvedla hospodaření ACS o tisíc korun do plusu. Ostatní sezony pravidelně končily schodkem.
Ač se třikrát nepodařilo vyhlásit oficiálního přeborníka Československé republiky, celé hokejové hnutí spontánně uznávalo za klubového krále LTC Praha. Byl to vlastně převlečený národní tým, který pravidelně vítězil v osmičlenné Středočeské župě i na mezinárodním poli – výjimkou byla v zimě 1934 – 35 „létající soutěž“ podmíněná leteckou přepravou za soupeři, v níž ze šesti zápasů proti Richmond Hawks, Wembley Canadians a Francais Volants vytěžil jen tři body a nepostoupil ze skupiny.
Na rozdíl od celostátního finále se Středočeská župa vždycky dohrála. Její účastníci využívali umělý led na Štvanici, což zvyšovalo sportovní úroveň zápasů. Tón udávala letenská trojice LTC, AC Sparta a SK Slavia, která v tomto pořadí vévodila i ročníku 1935 – 36 určeném ke kvalifikaci pro historickou premiéru ligové soutěže. Ta se připravovala na sezonu 1936 – 37. Podle stanoveného klíče měly elitní společnost vytvořit první tři týmy Pražské I. třídy (nahradila Středočeskou župu), vítězové čtyř divizí a německý mistr.
Praha tedy dodala startující lize výše zmíněný trojlístek. Historik Miloslav Jenšík ve Zlaté knize ledního hokeje připomíná, že to nebyla protekce, ale realistické uznání kvality špičkových mužstev představujících opravdový domácí výkvět. Potvrzením jeho slov budiž příklad za všechny. V prosinci 1935 přicestoval LTC Praha do jihočeské metropole k dohrávce českého mistrovství z minulé sezony, nasadil vedle reprezentantů čerstvé kanadské posily Matěje Bucknu (1 gól) s Thomasem McIntyrem (4 góly) a smetl AC Stadion 12:1.
LTC, Spartu a Slavii doplnily AC Stadion České Budějovice (jihozápadní divize), BK Mladá Boleslav (vítěz baráže s LTC Pardubice, lídrem nedohrané severovýchodní divize), SSK Vítkovice (moravskoslezská divize), HC Tatry (slovensko–podkarpatoruská divize) a Troppauer EV (menšinový německý svaz). Německé finále mezi opavským TEV a jeho sokem Olmützer EV se kuriózně dohrávalo téhož dne, kdy bylo na pořadu historicky první ligové kolo.
Budějovičtí stadioňáci, kteří měli před ligovým rokem jedna na svém kontě tři tituly mistrů českého venkova (1930, 1931, 1935), zakončili kvalifikační sezonu 1935 – 36 triumfem v jihozápadní divizi, do níž získali vstupenku spolu s hráči SK Písek jako dva nejlepší týmy předchozího ročníku Jihočeské župy. Doplnili je zástupci českého západu I. ČLTC Plzeň a HC Sedlec. Na půltucet rozšířil skupinu ještě třetí tým z jihu DSK Tábor a mistr Podbrdské župy LK Příbram.
Podstatné pro postup z jihozápadní divize byly duely mezi AC Stadionem a Pískem, který dirigoval internacionál Tomáš Švihovec po svém návratu z LTC. Doma vyhrál Stadion 13. února 1936 nad Pískem 3:0 (Vávra, Hára, Špatný), v Písku na Dobešickém rybníku o deset dní později uspěl 2:1 (Hára, Špatný). Zbylé výsledky AC Stadionu: DSK Tábor 0:1 a 5:1, Plzeň 4:4 a 3:3, Příbram 7:4 a 5:0, Sedlec 5:1 a 7:0. Tabulce vévodil Stadion se 16 body před Pískem a Táborem (oba 11 bodú). Za nimi skončily Plzeň, Příbram a Sedlec.
Budějovičtí v sestavě K. Dědič, J. Kučera – Ryneš, Zasadil, O. Aibl – Sl. Aibl, Kotous, Špatrný, B. Cvach, Fr. Mizera, Vávra, Č. Pícha zvládli ligovou premiéru 1936 – 37 se čtyřmi výhrami (jedna kontumační) a třemi porážkami, což je vyneslo na bronzovou příčku za šampióna LTC Praha a vicemistra Spartu, kteří těžili z umělého ledu na Štvanici a z gólů kanadských posil. Sílu jihočeského hokeje ukázal nejen AC Stadion, ale rovněž SK Písek, který postoupil do druhého ročníku 1937 – 38, a DSK Tábor – ten si vybojoval účast pro sezonu 1938 – 39, jenže liga se nakonec nehrála. Svazové vedení ji zrušilo.
Ladislav Lhota
