24.07.2019
Fenomenální kanadský útočník Wayne Gretzky prožil celou profesionální kariéru se dvěma devítkami na zádech. Vytvořil spoustu rekordů a dodal číslu 99 doslova magický rozměr. Stalo se v podstatě nedotknutelným, stejně jako Jágrova osmašedesátka. Číslo 99 nyní může právem nosit, byť už nikoliv mezi mantinely, také nejstarší žijící ligový hráč českého hokeje Václav Lenc, narozený u soutoku Vltavy s Malší 18. července 1920. Dres převzal od zástupců Motoru.
KAPLICE – Někdejší poctivý útočník i obránce AC Stadionu, Meteoru a Slavoje, jenž si odbyl ligový debut v sezoně 1941 – 42 (za áčko ACS nastoupil již v osmatřicátém) před časem opustil dům se zahradou v českobudějovické Havlíčkově kolonii a našel pohodlný, bezstarostný azyl v kaplickém Domově pro seniory, kde má své soukromí a zároveň je pořád mezi lidmi. „Nemám nouzi o návštěvy. Oslava narozenin se opakovala několikrát,“ usmívá se Václav Lenc, jenž někdy chodí o hůlce, jindy bez ní, denně cvičí a stále čte bez brýlí. Aktuálně je zahloubaný do biografie slavného fotbalisty Josefa Masopusta.
K fotbalu byl připoutaný možná víc, než k hokeji. Aktivní kariéru na trávníku protáhl o sedm let déle přes tu hokejovou, kterou uzavřel v osmapadesátém. Kopačky nosil v zelenobílém SK Meteor, za který nastupoval i jako hokejista a dvakrát s bruslemi absolvoval neúspěšnou kvalifikaci o postup do nejvyšší soutěže. V barvách AC Stadionu a pozdějšího Slavoje si užil devět ligových sezon, v nichž dal dva góly. „Nepatřil jsem k elitním hráčům. Mojí parketou byla spíše taková ta černá práce,“ přiznává nejstarší žijící ligový hokejista. Druhý za ním je mistr světa 1947 a 1949 Vladimír Zábrodský. Mezi devadesátníky se nachází jihočeský trojlístek Fiktus, Oberleitner, Kaucký.
Václav „Kolík“ (přezdívku mu přišil proslulý budějovický plejer Slávek Aibl) Lenc vždycky dýchal pro mužstvo a držel partu. Menší počet darů shůry nahrazoval obětavostí. Druhou světovou válku mu Němci zpestřili totálním nasazením v Říši, ale neváhal riskovat a za dobrodružných okolností dojížděl k mistrovským zápasům z hornorakouského Lince, kde pracoval v pekárně. Cestoval i na tendru parní lokomotivy a vyskakoval za jízdy před nádražím. Teď se z okna ve třetím patře dívá na lesy za Kaplicí, kudy jeho váleční druhové ilegálně pronikali přes hranice. „Na zdejším nádraží nás jednou vytáhli z rychlíku k osobní kontrole. Utekl jsem,“ mrká šibalsky očima.
Ladislav Lhota
