19.10.2021
Duel Jihočechů s hradeckým Mountfieldem patřil k magnetům 15. kola Tipsport extraligy a byl výjimečný nejenom tím, že fanoušci poprvé po návratu Motoru do nejvyšší tuzemské soutěže vyprodali Budvar arénu a vytvořili atmosféru, v níž domácí celek pokořil nemilovaného soupeře, ale také nevídaným návratem středního útočníka Jiřího Novotného. Osmatřicetiletý mistr světa z roku 2010 pauzíroval od budějovického dresu rekordních devatenáct sezon.
Č. BUDĚJOVICE – Hokejista s dvanáctkou na hřbetu neodolal výzvě svých někdejších spoluhráčů působících v aktuálním vedení Motoru a při zranění čtyř útočníků Michala Vondrky, Matouše Venkrbce, Matěje Tomana a Martina Beránka svolil k výpomoci v klubu, který mu umožnil vstup do velkého hokeje. Odchovanec Jindřichova Hradce nastupoval za tým u břehu Vltavy naposledy v ročníku 2001–02, potom nakoukl do extraligy ve dvou utkáních za Plzeň na startu sezony 2018–19. A to je další zajímavý rekord hokejového světoběžníka protřelého NHL, KHL a dalšími soutěžemi – v extralize odehrál jen 63 duelů, bezmála třikrát méně, než za reprezentační áčko (156).
Proti hradeckému Mountfieldu absolvoval svoje třiašedesáté extraligové vystoupení. Gól nedal, zatím jich má na kontě osm plus deset nahrávek. Po skončení minulé sezony se vrátil ze Švýcarska, kde válel za Ambri-Piotta, a rozhodl se uzavřít profesionální dráhu. Ale nezůstal bez milovaného sportu. Trénoval s budějovickým HC Samson a pokud necestoval zrovna do země helvétského kříže, kde přijal práci, která také souvisí s hokejem, byl připravený nastoupit po boku Martina Hanzala, Františka Mrázka, Reného Vydareného či Vladimíra Sičáka za tým pivovarníků v jihočeské Krajské lize. Stihl dva zápasy s bilancí pěti gólů a dvou asistencí.
Svým comebackem předstihl Jiří Novotný nedávné rekordmany znovuzrozeného Motoru (od roku 2013) Michala Vondrku, jenž se vrátil letos po absenci trvající sedmnáct sezon, a Zdeňka Špergra, který nabídl své služby v dobách nejtěžších (2013–14) po šestnácti sezonách putování hokejovým světem. Obnovenou extraligovou premiéru proti Hradci Králové si zkušený centr vychutnal tím více, že budějovický tým od počátku vedl a zaknihoval si úspěšný výsledek 4:3. „Paráda. Jsem šťastný, že jsme vyhráli. Doufám, že jsem nějak pomohl klukům získat tři body. Snažil jsem se, i když ve třetí třetině jsem byl trošku míň na ledě, abych podpořil a povzbudil ty mladé,“ ohlížel se po utkání.
Do souboje s Mountfieldem naskočil v centru formace s křídly Tomášem Chlubnou a Jindřichem Abdulem. Na ledě strávil rovných patnáct minut, víc než Karabáček, Holec, Valský nebo Hanzl. Chodil na přesilovky i oslabení. „V hledišti byla moje rodina, i mamka s taťkou, a hlavně můj syn. Užil jsem si to a byl jsem překvapený, protože v trénincích jsem se víc zadýchával. Dnes to bylo dechově lepší, než jsem čekal. Možná zapůsobil adrenalin, který mě hnal, a lidi na vyprodaném zimáku. To dá člověku nejvíc síly. Samozřejmě, našly se ještě velké rezervy v obranné hře, na vhazováních a celkově ve všech činnostech, ale to se dalo čekat, že tady nebudu nikoho vodit,“ usmíval se.
Dva dny předtím bojoval Jiří Novotný v barvách HC Samson proti týmu Střelců z Jindřichova Hradce. Z města, kde vyrůstal. Skok o čtyři soutěže výš nemohl být jednoduchý ani při hráčových nesporných kvalitách. „Bylo to extrémně těžké. V první řadě to je o nastavení hlavy. Zapojil jsem se na pár trénincích s Motorem, ale trénink je něco úplně jiného, než zápas. Zvláště proti týmu, jako je Hradec, který pětkrát za sebou neprohrál a figuroval na druhém místě v tabulce. Měl jsem z toho obrovský respekt a pořád ho mám. Nechci si příliš fandit, ale mnoho lidí by na to asi nemělo koule,“ povídal upřímně.
Východočeši za stavu 2:4 z jejich pohledu sáhli k power play, zamkli své hostitele, ale těm se podařil brejk, z něhož mohl Jiří Novotný skórovat do prázdné klece. Dva metry před útočnou modrou ale zvolil přihrávku na Ondřeje Slováčka, který následně vypálil vedle. „Tohle mě provází odmalička. Pořád někoho hledám. Myslel jsem, že spoluhráč je trošku přede mnou v lepší pozici. Navíc tam byl hradecký bek a počítal jsem, že na mě vyjede. Tak jsem to chtěl prodloužit, ale byla to chyba. Měl jsem to vzít na sebe a pojistit výsledek. Je to neomluvitelné,“ popisoval svoje zaváhání.
Ladislav Lhota
