20.07.2021
Profesionální klub, jehož A-tým náleží k extraligové společnosti a mládežnické celky zastřešuje hokejovým svazem orazítkovaná akademie, využívá k plynulému chodu řadu pracovníků ve specializovaných pozicích. Pořádně dlouhý název s sebou nese funkce „vedoucího týmů akademií extraligových juniorů a dorostu“ sloučená s úkoly „kustoda juniorů a dorostu a správce skladu,“ kterou v budějovickém Madeta Motoru zastává od 1. května Bohumil Lidral.
Č. BUDĚJOVICE – Dosavadní vedoucí mládežnických celků, kustod a skladník Jiří Šrámek (68) avizoval odchod do důchodu po osmatřiceti létech poctivých služeb. V průběhu uplynulé sezony nastala sháňka po jeho nástupci. „Před koncem října mě oslovil motorácký skaut Vláďa Mizera spolu s tehdejším šéfem akademie Lukášem Majerem. Přišli za mnou do kanceláře v Globusu, kde dělám dvacet pět let finanční služby. Teď v tom pokračuje moje partnerka. Potěšil mě zájem Motoru, ale taky mě napadlo, že mohou vybírat z širokého seznamu bývalých hokejistů. Nakonec jsme všechno probrali s klubovým vedením a podepsali smlouvu,“ rekapituluje nový muž operující v útrobách Budvar arény.
Bohumil Lidral (57) těží ze znalosti hokejového prostředí a déletrvajících osobních kontaktů s většinou funkcionářů a členů trenérských štábů. „Snad pouze Láďu Koldu jsem znal dosud jenom od vidění, ale myslím, že jsme si padli do oka. Letos na jaře, podobně jako já, nastoupil také plzeňský trenér Josef Turek na střídačku juniorů. Postřehl jsem, že má dobré názory. Hodně se mi zamlouvá přístup Patrika Martince, kterého angažovali na post asistenta extraligového kouče, zároveň hlavního skauta a sportovního ředitele akademie Motoru. Věřím, že to tady pozvedne,“ hledí pozitivně Šrámkův následovník, jenž pečuje také o broušení bruslí všech mladých hráčů. Zatím bez reklamací.
Do jediné akademie na českém jihu si přináší zkušenosti z šestiletého působení v budějovickém David Servisu, kam jej přivedl Luboš Rob st. Stejný hráč a nyní trenér jej lákal minulý rok do druholigového Písku. „Oba nás pojí blízký vztah k obci Mazelov, odkud pocházím. Luboš tam hospodaří s nemovitostmi po svojí mamince,“ vysvětluje kustod od břehu Vltavy. „S týmem David Servisu jsme hráli pět let Krajskou ligu a na tři pokusy postoupili do 2. ligy. Po premiérové druholigové sezoně jsem předal agendu Karlu Šnajdrovi. Před majitelem klubu Jardou Davidem smekám za všechno, co udělal pro hokej. Angažmá v Písku jsem nakonec vzdal kvůli času a rodině,“ svěřuje se.
V hokejovém prostředí se Bohumil Lidral pohyboval i díky funkci vedoucího žákovského ročníku 2012 pod křídly českobudějovického HC Lvi 2009, kde našel zdroj zábavy jeho nejmladší syn Matyáš. „Bydleli jsme naproti Hokejovému centru Pouzar. Byla to jednoduchá volba. Spolu s Davidem Nedorostem a Karlem Kadlecem, kteří založili organizaci Next Hockey Level, jsem zařizoval a také moderoval turnaje pro malé kluky,“ prozrazuje další aktivity sportovec tělem i duší, jehož dětství se neobešlo bez bruslařských pokusů. „V šesti létech mě vzal táta šestkrát na zimák. Od šesti ráno. Ale nemohl v tom pokračovat kvůli kolizi se zaměstnáním.“
Snazší přístupnost k tréninkům nasměrovala nejmladšího Bohumila z rodu Lidralů na hřiště fotbalového Dynama, kde vydržel do juniorky. Značným vlivem na něho zapůsobil Ivan Novák, trenér a zároveň třídní učitel v českobudějovické Nové ulici. „Jeho zásluhou mi sport přirostl k srdci. Od nějakých devíti, deseti let si pravidelně kupuju Sport a další noviny, mám uložené Stadióny, Štarty, stovku hokejových a dvě stovky fotbalových knížek,“ činí vyznání stoprocentní nadšenec, jenž po fúzi Dynama se Škodou zamířil do Ševětína, kam dojížděl k babičce. Po vojně si v Ševětíně postavil dům a hrál fotbal i hokej za místní tým.
Ševětínský hokej datuje své začátky rokem 1940. „Podařilo se nám oživit tradici. Přihlásili jsme tým do soutěže v Soběslavi a několikrát ji vyhráli. S kamarádem Radkem Jechem jsme založili HLA ve Veselí nad Lužnicí a také jsme sbírali první místa. Desetkrát jsme se zúčastnili amatérského mistrovství republiky a pětkrát slavili prvenství. Uspěli jsme i na mistrovství Slovenska. Dokonce jsme porazili Žilinu, za kterou nastoupilo osm borců, kteří spolu s Vencou Králem získali extraligový titul,“ pochlubí se zasloužilý předseda SK Ševětín, jenž ze svého křesla dohlíží už dvacet let na činnost bezmála čtyř stovek vyznavačů pohybu v jedenácti odvětvích.
Hokejovou výstroj neoblékal dlouho. Limitovala jej zranění. Zůstal však u mužstva jako organizátor, vedoucí a kustod. Bavilo ho to. Ke sportu přivedl také syny Jana, Daniela, Víta a zmíněného Matyáše. Nejstarší Jan nastupoval do juniorky za hokejový Motor, potom hrál v Táboře po boku Arpáda Györiho či Františka Ševčíka. „Náš rod vyšel z Frahelže u Lomnice nad Lužnicí. Táta, děda, praděda, všichni byli Bohumilové. Změnil jsem to u mých potomků. Nejstarší kluk musel být Honza – na památku Jana Lidrala, bývalého reprezentanta a mistra republiky s Budějovicemi. Jeho otec Jan ze zlivské větve byl bratrem mého dědečka,“ připomíná významně.
Ladislav Lhota
