17.10.2020
Stihl to pár hodin před vynucenou covidovou pauzou. Někdejší extraligový a reprezentační bek Milan Nedoma se v osmačtyřiceti vrátil na soutěžní kolbiště. Zvolil jihočeskou Krajskou ligu, do níž naskočil v sobotu 10. října s tradiční pětapadesátkou na zádech a pomohl Rytířům z Hluboké nad Vltavou vybojovat cenný bod po prodloužení na ledě favorizovaných Ledních Medvědů Pelhřimov. Připsal si gólovou asistenci a výkonem potěšil trenéry i spoluhráče.
HLUBOKÁ / Č. BUDĚJOVICE – Není obvyklé, že se hokejista odhodlá k návratu po celém dlouhém desetiletí. Brněnský rodák (29. 3. 1972) a naturalizovaný Jihočech opustil vrcholovou scénu na konci ročníku 2006–07, kdy nosil dres Mladé Boleslavi. Potom ještě v sezoně 2010–11 naskočil k několika duelům za KLH Hluboká ve sdruženém okresním přeboru. „Tehdy jsem trénoval hlubocké áčko v Krajské lize a zápasy se překrývaly termínově. Zahrál jsem si snad pětkrát, ale pociťoval jsem svoji nadváhu a vůbec jsem se nebavil hokejem. Neměl jsem z toho nic. Nemohl jsem ani mluvit dobrou hodinu po utkání,“ pustil se do vyprávění.
Střídačku hlubockých Rytířů, jejichž nezakrytý stadion pod novogotickým zámkem vybudoval již zesnulý dvojnásobný mistr světa Miroslav Dvořák, dirigoval Milan Nedoma jako hlavní kouč v období 2009 až 2015. Poté se stáhl z hokejového prostředí. Pracoval ve službách mobilního operátora, teď je prodejcem automobilů. „Před koncem uplynulého kalendářního roku jsem se zapojil do přípravy s mužstvem. Vize byla taková, že zkusím znovu hrát od letošní sezony. V Hluboké začínáme mrazit v listopadu a počítal jsem s prvním domácím zápasem. Ale rozrostla se marodka, tak jsem nastoupil už v Pelhřimově,“ popisoval, jak došlo k události, která zaujala fanoušky.
Mentálně byl připravený na variantu, že mu to na ledě moc nepůjde nebo nevydrží fyzicky. V tom případě by neváhal a zamířil do šatny. Naštěstí nedošlo na černý scénář. Dvojnásobný mistr republiky (federální s Trenčínem, český za Vsetín) a šestadvacetinásobný reprezentant vydržel až do prodloužení. Asistoval u gólu na 2:2 a sklidil pochvalu za výkon. „Jenom jsem srazil střelu chráničem. Rozhodčí se mě ptal, jestli chci nahrávku. Kývl jsem, vždyť může být moje poslední,“ usmívá se nad zápisem do kanadského bodování. „Považuji za důležitější, že jsem se cítil dobře. Uplatňoval jsem poziční hru a kluci to odjezdili. Hodně mi pomohli,“ oceňoval.
Předchozí dva souboje ve Strakonicích (3:6) a Českém Krumlově (4:7) před svým comebackem absolvoval v civilu na hlubocké střídačce a namísto dočasně nepřítomného asistenta Petra Bělohlava pomáhal hlavnímu kouči Miroslavu Šulistovi s korigováním obránců. „Trošku mi v těch utkáních chyběla soudržnost hráčů. Jeden druhému si nadávali. Cítil jsem, že tohle je potřeba vymýtit. Každý přece udělá chybu, takový je hokej. Musíme se navzájem povzbuzovat, zvláště na krajském ledě, kde to hrajeme pro potěšení. V Pelhřimově už to bylo jiné. Kluci hráli výborně a líbilo se mi, že konečně tvořili partu,“ konstatoval s úlevou.
Pro návrat mezi mantinely, byť na čtvrté soutěžní úrovni, musí hokejista po desetiletém herním půstu najít hodně silnou motivaci. Milan Nedoma nenastupoval ani za veterány, přestože ho lákali staří páni budějovického Motoru. „Říkal jsem jim, že pro mě to je na ledě jenom trápení. Zlom nastal někdy před rokem a půl, kdy mě rozbolelo koleno. Měl jsem značnou nadváhu a zahájil jsem dietu, kterou držím doposud. Shodil jsem dvaačtyřicet kilo, cítil se mnohem lépe a začal chodit na bago. Chytlo mě to, hokej se mi vrátil do života. Napadlo mě zkusit znovu soutěž, ale nikam se necpu. Když bude kluků na Hluboké málo a budou mě chtít, tak tam vlezu. Klidně i v příští sezoně,“ neviděl problém.
Hlubočtí Rytíři mu přirostli k srdci. Vůbec se nezabýval ambicemi odejít jinam, ať v hráčské nebo trenérské pozici. „Po skončení profesionální kariéry si na mě nikdo nevzpomněl. Až se ozvali z Hluboké. Bavilo mě to. Bylo a pořád to je takové domácké. Nikdo nikomu nezávidí, všichni k sobě přistupují rovnocenně,“ vylíčil atmosféru v klubu sídlícím na dohled od Českých Budějovic. Tam vyválčil osm sezon a zakotvil s rodinou natrvalo. Mateřskou Kometu Brno opustil, když ho povolali na vojnu do Trenčína. Pod Špilberk se podíval jenom epizodně. Extraligový účet čítající 746 utkání a 95 gólů vygeneroval vedle zmíněných klubů také v Hradci Králové, Spartě a Plzni.
Nejdelší štaci v Motoru (tehdy HC Č. Budějovice) nepřestal nosit v živé paměti. „Bylo to super. Výborný tým. Opakovaně jsem se dostal mezi první tři bodující beky v extralize, ale nešlo by to bez kvalitních spoluhráčů. Má-li člověk před sebou Luboše Roba, Romana Horáka, Pavla Pýchu, za sebou v bráně Romana Turka, tak se může pustit do útoku,“ zamrkal šibalsky. Po uzavření vrcholové sportovní kapitoly možná trochu překvapivě nenacházel cestu do Budvar arény. S jedinou výjimkou. „Loni jsem viděl utkání Motoru s Litoměřicemi. Vzal mě tam Libor Zábranský, který se přijel mrknout na Jakuba Brabence,“ prozradil borec draftovaný klubem Buffalo Sabres. Nikdy se však nevypravil za oceán.
Smolně mu ujel také reprezentační rychlovlak. Parádní fazonu vykazoval v sezonách 1994–95 a 1995–96, kdy figuroval v plánech trenéra Luďka Bukače jako jeden z pilířů základní sestavy. Účast na šampionátech mu zmařila zranění. Například v lednu 1995 utrpěl zlomeninu hlezenního kloubu a přetrhl si kolenní vazy. „Stalo se to v Litvínově. Ošetřili mě v mostecké nemocnici a první prognóza nebyla úplně pesimistická. Přesto jsme zavolali doktora Ziegelbauera, který se staral o nároďák, a ještě v noci mě převezli k němu do Brna. Hned mě operoval a povídal na rovinu, že budu rád, když nebudu kulhat. Dokonce hrozilo, že skončím s hokejem,“ přiblížil těžké chvíle.
Pokračování v dresu Hluboké spatřuje Milan Nedoma reálně, přestože hokej nemá jako prioritu. „Pokud se mi bude dařit a vydrží zdraví, určitě nepolevím v tréninku a udělám všechno, abych byl k dispozici. Oznámil jsem ale klukům dopředu, že vynechám některé zápasy. Přednost má rodina,“ určil si jasné pořadí v hodnotovém žebříčku. Počátkem letošního roku se stal dědečkem. Vnuk Erik se narodil s vývojovou vadou pravé ruky a někdejší obránce sedmi extraligových klubů v červnu spoluzaložil Nadační fond Naděje pro Erička, jehož prostřednictvím shromažďuje prostředky na pomoc nemocným a handicapovaným dětem, aby se mohly co nejvíc přiblížit zdravým kamarádům.
Ladislav Lhota
