Jihočech, který byl u zlata v Naganu: Stanislav Neveselý stále navštěvuje rodné Břilice u Třeboně

23.08.2019

Na ledě v olympijském Naganu, kde český národní tým před jednadvaceti léty slavně vybojoval zlato, chybělo jihočeské zastoupení. V nominaci trenéra Hlinky figuroval útočník Václav Prospal, ale vyřadilo ho zranění. Jediný Jihočech, který asistoval u historického triumfu, byl manažer reprezentačního týmu Stanislav Neveselý. Zemědělský synek z Břilic u Třeboně si proklestil neuvěřitelnou cestu z jihočeských rybníků na hokejový Mount Everest.


BŘILICE / JIHLAVA – Senzační úspěch hokejové party, která na olympijském turnaji v Zemi vycházejícího slunce ohromila celý svět i sama sebe, zaplnil povědomí všech Čechů a nezadá si v oblíbenosti s příběhy o Emilu Zátopkovi nebo Věře Čáslavské. Notoricky známými se staly sportovní a životní osudy nejvíc opěvovaných naganských hrdinů Ivana Hlinky, Dominika Haška, Jaromíra Jágra. Méně se však mluví o sportovní minulosti a životních peripetiích Stanislava Neveselého, jednoho z mužů stojících za oponou slavného turnaje v halách Aqua Wing a Big Hat. 

Fanoušci si jeho jméno spojují s trenérským působením na střídačkách Dukly Jihlava a národního mužstva. Byl u jedenácti z celkových dvanácti titulů armádního týmu z Vysočiny – u prvního jako hrající asistent. V osmi případech sekundoval Jaroslavu Pitnerovi, třikrát se radoval z pozice hlavního kouče (doplňoval ho Jaroslav Holík). Vedl reprezentační béčko ČSSR, v období 1979 až 1985 asistoval Luďku Bukačovi u A-týmu. Přivezl stříbro z olympiády v Sarajevu 1984 a zlato z MS v Praze 1985. Vrátil se ještě jako asistent Pavla Wohla (bronz z MS ve Stockholmu 1989 a Bernu 1990) resp. Ivana Hlinky (1993–94). V sezoně 1990–91 byl hlavním koučem reprezentace, asistoval mu Josef Horešovský.

Vyzkoušel i zahraniční trenérské štace ve švýcarském Klotenu (1987–88), německém Freiburgu (1992–93) nebo u chorvatské dvacítky (1999–2000). Mezi roky 2006 a 2009 dirigoval tým Moravských Budějovic. Před tím vším absolvoval osm sezon v československé nejvyšší soutěži na postu pravého křídla (Sparta 1959–64, Jihlava 1964–67) a reprezentoval na Zimní univerziádě ve švýcarském Villars, kde v březnu 1962 slavil prvenství po boku Václava Pantůčka, Františka Ševčíka, Vladimíra Nadrchala či Pavla Volka. Z dnešního pohledu se jeví jako sci fi, že v žákovské a dorostenecké kategorii hrál převážně nesoutěžní zápasy na rybnících.

Premiéru na umělém ledě ozdobil hattrickem

Odmalička tíhnul ke sportu. A nevystačil se zprávami z novin či rozhlasu. Pozoroval dospělé idoly a mydlil to na hřišti, co jen mohl obětovat z volného času. Všestranně se rozvíjel hlavně po příchodu do měšťanky (druhý stupeň základní školy) v Třeboni. Lázeňské městečko tehdy nadšeně fandilo týmu SK Třeboň, který si vedl zdatně v lize české házené. „K mým vzorům patřil Žurin Matoušek (zároveň hokejista Slavoje České Budějovice – pozn.). Samozřejmě jsem hrál českou házenou ve školním výběru, byl jsem brankář,“ pochlubí se sportovní univerzál, jenž nastupoval v rodných Břilicích za fotbalovou jedenáctku a každou zimu tamtéž uháněl na bruslích za kotoučem.

Ještě když navštěvoval obecnou školu (1. až 5. ročník), zastavil se vždycky před vyučováním v domku u hráze Břilického rybníka a spolužák Josef Pelant mu uschoval za dveřmi hokejku a další propriety. S posledním zvoněním se kluci přestěhovali na zamrzlou hladinu a jejich bitvy ukončil zpravidla až vycházející Měsíc. Později nemohl Stanislav Neveselý chybět v třeboňském školním týmu. Hrálo se výhradně na přírodním ledě, ale jednou si žáky z Třeboně pozvali na zimní stadion jejich vrstevníci z budějovického Slavoje. „Nedávno na srazu třídy mi Pepík Pelant mezi těmi dědky připomněl, že jsme vyhráli nad Slavojem 7:3 a já prý dával tři góly. Úplně mi to vypadlo z paměti,“ přiznává. 

Dětství Stanislava Neveselého však neprovázely jen radovánky. V jedenácti mu zemřel tatínek a vyvstala otázka, kdo převezme rozsáhlé hospodářství. „Ani nevím, kolik jsme měli hektarů, k tomu dobytek. Starší brácha František studoval v Táboře zemědělskou školu a býval by to utáhl, jenže musel na vojnu. Povolali ho do Chrudimi. Byl jsem ještě kluk a všechno zůstalo na mamince. Lidé se moc neměli k tomu, aby jí pomohli. Nerad se k tomu vracím. Nakonec jsme všechno odevzdali do družstva a já šel na vojenské gymnázium, kde jsem měl ubytování, stravu, kompletní zajištění,“ líčí, proč v patnácti oblékl zelené sukno v Moravské Třebové.  

Turnaj uspořádali na bývalém hnojišti

Pořád se držel u hokeje. Na polévaném kluzišti hrál za vojenské studenty, postupně i za místní tým dospělých. Objížděli bližší i vzdálenější rybníky, často hráli ve Svitavách, ale vůbec nebyla řeč o pravidelné soutěži. Po maturitě převeleli Stanislava Neveselého k ženistům do Litoměřic. Byl velitelem čety a rychle se zařadil k nejlepším hokejistům PDA, pozdější Dukly. Postoupili do 2. ligy, za čas se probili mezi československou elitu. Ale to již nynější plukovník v záloze nosil dres pražské Sparty. Nadřízení ocenili jeho sportovní zápal a poslali ho na institut tělesné výchovy (FTVS). „Byl tam vojenský obor. Armáda potřebovala tělocvikáře,“ vysvětluje.

Toho času neměli vojáci v Praze hokejový tým a Stanislav Neveselý dostal povolení hrát za Motorlet (I. ČLTK). „Za rok přišla s nabídkou Sparta. Armádní velení nebylo proti. Chodil jsem poctivě na přednášky, udělal jsem si na škole jméno. Studium jsem dokončil jako sparťan,“ rekapituluje strmý vzestup v kariéře. Po absolutoriu jej rozkazem do jihlavské Dukly povolal Jaroslav Pitner jako perspektivního asistenta, který ještě nějaký čas válel ligu a zároveň dohlížel na fyzickou kondici hráčů. Prosazoval tvrdou letní přípravu, jejíž součástí se staly proslulé cyklistické etapy označované Tour de Dukla. Hokejisté žehrali na galeje, ale později z nich náramně těžili.

Stanislav Neveselý se trvale usadil v Jihlavě, kde vychoval celé generace reprezentantů a kvalitních ligových borců, mezi nimi i syna Marka, který si vybral pozici v brankovišti. Zasloužilý trenér ve svých třiaosmdesáti stále chodí kibicovat na Horácký zimní stadion, rozhoduje na empiru tenisová utkání, vášnivě hraje karty. A zůstává Jihočechem. „V rodném stavení žije bráchova dcera. Mám tam svoji místnost, vracím se do Břilic dvakrát do roka. Taky jsem vzal s sebou jihlavské kamarády a na upraveném dvoře, kde bývalo hnojiště, jsme udělali turnaj v nohejbalu. Před dvěma roky jsem byl v Budějovicích na Carlson Hockey Games. Popili jsme s Jardou Jágrem chudším,“ usmívá se.

Ladislav Lhota



Krátké zprávy
26. 02. 2020 Pozoruhodný rekord se zrodil při retro utkání Motor versus Litoměřice, kde se obecenstvu Budvar arény představila osmička hráčů, kteří hráli za budějovický Slavoj v sezoně 1959-60. Byl mezi nimi také Jaroslav Fleischmann (jeho vnuk Tomáš se prosadil v zámořské NHL a české reprezentaci), jenž roku 1960 opustil rodnou jihočeskou metropoli a hokejová kariéra ho zavedla přes Hodonín do Kopřivnice. Tam se usadil natrvalo. Zmíněný duel mezi Motorem a Litoměřicemi byl první od roku 1960, který Jaroslav Fleischmann sledoval na českobudějovickém zimním stadionu. Pauza trvala bez pár měsíců rovných šedesát let.
25. 02. 2020 Nejlepší střelci po skončení základní části Krajské ligy mužů (22. kol): 1. Martin Hraňo (Soběslav) 26 gólů, 2. Bohumil Svoboda (Pelhřimov) 25, 3. Josef Krcho (Č. Krumlov) 25, 4. Josef Vlk (Radomyšl) 22, 5. Martin Hadrava (Pelhřimov) 17, 6. Martin Klimeš (Veselí) 17, 7. Petr Votápek (Pelhřimov) 17, 8. Tomáš Dvořák (Humpolec) 16, 9. Frederic Hakl (Č. Krumlov) 15, 10. Marek Hadrava (Pelhřimov) 14. V případě stejného počtu gólů rozhodovalo o pořadí postavení hráče v kanadském bodování, případně počet odehraných zápasů.
24. 02. 2020 Extraliga juniorů, skupina Západ, 38. kolo: IHC Králové Písek - BK Havlíčkův Brod 5:4 v prodl. (1:1, 1:3, 2:0 - 1:0). Góly a nahrávky vítězného celku: 17. Egert (Petřík, M. Přibyl), 24. Krýner (Jan Karbulka, M. Novotný), 50. Egert (Jan Karbulka, M. Šafář), 52. Cibuzar (Jan Karbulka, Krýner), 63. Petřík (Egert, Krýner).
Archiv krátkých zpráv...
Partneři
Nejčtenější články Videogalerie Ikona pro váš web