30.03.2020
Základní část uplynulého ročníku Chance 1. ligy, která se skládala z třiceti kol ve společné skupině všech šestnácti účastníků a dvaceti osmi kol ve dvou osmičlenných skupinách, vyhrál impozantním způsobem českobudějovický Motor. Pod vedením trenérské dvojice Václav Prospal – Aleš Totter sesbírali Jihočeši rekordních 153 bodů. Jen čtyřikrát vyšli naprázdno. Vedení Českého hokeje jim přiřklo postup do extraligy, když nedošlo na play off kvůli pandemii Covid–19.
Č. BUDĚJOVICE – Rozhodnutí české hokejové generality předcházela konzultace se zástupci všech prvoligových klubů. Nikdo se neohradil. Administrativní krok přijali zainteresovaní bez výhrad a pod Černou věží se s úlevou završilo sedmileté úsilí o návrat mezi elitu. Pro budějovický hokej to byla rekordně dlouhá doba. Předčila i dosud nejčernější období 1963 – 1968, během něhož se tehdy druholigový Slavoj přetransformoval na Motor. Zbývající čtyři pády o soutěž níž se proměnily v rychlou cestu zpět po ročních epizodách (1960, 1970, 1992, 2005). V roce 2013 Jihočeši nesestoupili, ale majitelé klubu odstěhovali smluvně vázané hráče a licenci pro extraligu do Hradce Králové.
Hokejová mobilizace u břehu Vltavy vedla ke vzkříšení motorácké značky, kterou vzala do svých rukou skupina bývalých hráčů. Následující sedmiletou periodu prošel ve funkci generálního manažera Stanislav Bednařík (jako hokejista zažil návrat v roce 1992), jenž po úspěšném završení sezony 2019–20 odpovídal na otázky pro jchokej.
Budějovický klub dostal razítko na účast v extralize od zeleného stolu. S tímto rozhodnutím ale nelze nesouhlasit.
Myslím, že rozhodnutí bylo správné. Jednoznačně se s ním ztotožňuji. Letos jsme vládli Chance lize nevídaným způsobem, proto nemám žádné pochybnosti. Dlouhodobě jsem přesvědčený, že pokud by se měl hledat skutečně sportovně spravedlivý klíč k určení postupujícího a sestupujícího, tak to musí vždycky být ten nejlepší respektive nejhorší po základní části. Jedině dlouhodobá část soutěže umí spravedlivě vygenerovat vítěze a posledního. Play off nebo play out jsou super pro diváky, ale není to objektivní nástroj k určení toho, kdo byl „nej“ v průběhu celé sezony.
Budete iniciovat změnu systému?
Nedomnívám se, že budeme něco iniciovat. Budeme-li ovšem řídícím orgánem vyzvaní k diskusi, tak předpokládám, že zcela jistě nezměníme názor týkající se spravedlivosti postupu a sestupu. Máme skutečně dostatek zkušeností. Na druhou stranu po svých kolezích chci, abychom se ve všech rozhodnutích řídili heslem „klub na prvním místě“. Naší povinností je případně podporovat takový model, který bude nejvýhodnější pro Motor. Takže, i když jsem osobně přesvědčený, že postupující a sestupující má být známý po ukončení dlouhodobé části soutěže, nevylučuji, že pohled sledující zájmy klubu nemusí být stejný.
Zřejmě se shodneme, že toužebně očekávaný úspěch Motoru se začal rodit už v ročníku 2018–19, kdy odpovědnost za sportovní úsek a střídačku A–týmu převzal Václav Prospal. Poučil se z počátečních chyb, což platilo i pro hráče a vedení klubu. Všechno se vylaďovalo a směřovalo k postupu.
Do jisté míry souhlasím, že již sezonu předtím bylo zaděláno na aktuální výsledek, ale pracovali jsme na tom od roku 2013. Poslední dvě sezony se znovu podařilo – od angažmá Petra Rosola – udržet kontinuitu, co se týče šéfa sportovního úseku, hlavního trenéra a celého trenérského týmu, který dostal větší prostor, aby svojí koncepční prací vedl tým k neustálému zlepšování. A to se jednoznačně dařilo. S předchozími trenéry jsme se loučili zejména proto, že se tým přestal posouvat dopředu. Třeba se povedl začátek jejich působení a chvíli to vypadalo skvěle, ale potom to padalo dolů. To jsme nechtěli. V případě Vaška jsme za ty dva roky ani jednou neměli myšlenku na to, že je potřeba udělat zásah do trenérského obsazení. Na druhou stranu nemohu tvrdit, že všechno bylo skvělé a bezvadné. Zároveň ale nevím, kdybychom něco udělali jinak, zda by to bylo lepší.
Dá se říct, že vyšla i sázka na trenérského asistenta, kterým se stal Aleš Totter?
Vašek si jistě nevybral Aleše a celý trenérský tým náhodou. Ty dva roky ukázaly, že to byla správná volba. Kompletní skladba trenérského štábu zůstávala ve Vaškových rukách. Stejné to bylo při výběru hráčů. Dostal k tomu velikou volnost, třebaže otázky skladby hráčského i trenérského kádru konzultujeme v širším kruhu. Poslední slovo ze sportovního hlediska má Vašek, z ekonomického vedení klubu.
Hráči neskrývali názor, že nikdy předtím nezažili tak ostrou přípravu, tréninky a nekomprosisní přístup ze strany vládců střídačky, jako po nástupu zmiňované dvojice a zejména hlavního kouče.
Vaškova největší přednost je právě ta každodenní práce, náročnost a příprava na nejbližší utkání, které chceme vyhrát. Za všech okolností jede na sto deset procent a to samé vyžaduje od svého okolí. Proto každý den a každý trénink nastávala nová výzva pro hráče, kteří museli bezezbytku splnit povinnosti a úkoly. Jinak by Václav byl nespokojený a bylo by jej hodně, opravdu hodně slyšet. Je to vlastnost, do níž se tento někdejší vynikající hokejista nemusí nutit. Má to v sobě. A to samé vyžaduje od svých svěřenců, což je podle mne úplně to nejvíc, co trenér může hráčům dát. Den co den vyžadovat stoprocentní nasazení a soustředění, lpět na každém detailu, aby si co nejlíp a správně hráči zažili v tréninku všechny činnosti a potom při utkání přepnuli na autopilota a dělali věci automaticky – na přemýšlení není čas. Tohle by obecně měl být základní kámen trenérské práce napříč kategoriemi, zlepšovat své svěřence každý den.
Členové postupového kádru skutečně odvedli parádní džob. Našli se mezi nimi tací, kteří ještě předčili původní očekávání?
I kdyby mě teď napadlo jedno nebo více jmen, nevyslovil bych je. Letošní kádr se prezentoval ve svém projevu hlubokou týmovostí, proto nechci vyzdvihovat jednotlivce. Kterákoliv pětka dokázala rozhodnout zápas. Na druhou stranu, odrazem veliké vyrovnanosti ve všech řadách byla skutečnost, že se vedle letošního rekordmana mezi obránci Čendy Pýchy nikdo neumístil v úplně nejvyšších patrech kanadského bodování. Žádný z útočníků nedosáhl průměru jednoho kanadského bodu na utkání. S výjimkou Adama Rašky, ale ten za nás neodehrál celou sezonu. Produktivita se rozložila do čtyř útoků nebo skoro do pěti, protože i kluci, kteří zůstávali tribuně, byli schopní dělat body, pokud se dostali do sestravy.
Brankářský tandem tvořil jeden zkušenější prvoligový gólman a jeden mladíček. Neměl jste obavu, že třeba i při jejich kvalitách v rozhodujících bojích play off budou trochu postrádat určitou míru nadhledu a klidu, kterými disponují ostřílení matadoři?
Po sezoně se mi snadno říká, že jsem neměl obavu, ale já ji opravdu neměl. V zásadě věřím všem hráčům, které máme, a věřil jsem i našim gólmanům. Celou sezonu ukazovali, že jsou na vysoké úrovni a není čeho se bát.
Řadu výsledků strhlo mužstvo na svoji stranu v závěrečné periodě. Taková schopnost a síla tady dříve nebývala.
K tomu, aby měl tým silnou třetí třetinu, jsou zapotřebí tři věci. Kondice, sebevědomí a touha zvítězit. Nechyběla nám ani jedna. Proto jsme dokázali otáčet skóre, když se nevyvíjelo v náš prospěch. Byli jsme připravení a věřili si.
Zůstane to nadále velkou zbraní i vzhledem k tomu, že pravděpodobně nedojde k mnoha personálním změnám v kabině?
Kolem dvaceti členů dosavadního kádru má v tomto okamžiku podepsanou smlouvu. U některých jsme potvrdili opci. Obměna nebude zásadní, ale určitě někoho přivedeme.
Aktuální situace v naší zemi s omezením pohybu na veřejnosti, zákazem shromažďování a uzavřením sportovišť v rámci boje s pandemií nemoci Covid–19 komplikuje přípravu hráčů, ale i práci managementu směrem k příští sezoně?
Vzhledem k tomu, že minulá sezona skončila předčasně, o měsíc a půl dřív, než měla, tak zatím nemůžeme mluvit o narušené přípravě. Do jisté míry to hráčům přinese pozitiva. Dostanou možnost déle si odpočinout nejen fyzicky, ale i psychicky. Doléčit zranění. Pokud se ten současný stav uvolní a já doufám, že to, co se nyní děje, nebude otázkou měsíců, ale týdnů, tak se jim otevře ještě větší prostor, aby se lépe nachystali po stránce kondiční, silové a rychlostní na nadcházející soutěžní období. První společné trénování máme v plánu zhruba v polovině července. Doufám, že do té doby pomine nebezpečí nákazy koronavirem a hráči přijdou dokonale připravení, aby zvládli náročný třítýdenní kemp a následující sezonu. Do té doby pracují podle individuálních tréninkových plánů.
Co bude obsahem letního kempu?
V zásadě jde o každodenní tréninkové bloky. Celý blok trvá tři až čtyři hodiny a hráči jsou rozdělení do dvou skupin. Řádově dvě hodiny stráví na ledě, hodinu v posilovně. Několikrát týdně se do programu zařazují zápasy mezi skupinami. Kemp absolvují hokejisté s podepsanou smlouvou, ale i tací, kteří se pokusí zabojovat o místo v kádru.
Klub opustila pětice z loňské sestavy. Logicky přivedete asi stejný počet nových tváří. Sondujete na trhu nebo již máte v hledáčku konkrétní jména?
Počítáme s doplněním na každém herním postu. Musíme počkat, až vytipovaným borcům doběhnou smlouvy u jejich dosavadních zaměstnavatelů. Potom můžeme uzavřít kontrakty a zveřejnit jména.
Mluvíme o hráčích, trenérech, ale vzpomeňme také fanoušky tvořící velkou motoráckou rodinu.
Způsobem, kterým skončila sezona, byli fanoušci ochuzení o možnost radovat se společně s námi z úspěchu, na který jsme čekali sedm let. Jestli nám to umožní okolnosti, chceme pro ně připravit nějakou akci. Zatím však nemá v našich představách jasnou podobu. Buď požádáme radnici o možnost sejít se na náměstí, nebo pozveme lidi do Budvar arény, nebo vymyslíme něco jiného. Každopádně se pokusíme něco udělat.
Motor poskočil o level výš mezi elitu, tudíž nabízí se otázka úzce související s diváky. Zdražíte vstupné?
Ano, uvažujeme o zdražení. Přemýšlíme o nejvhodnějším nastavení cen jednotlivých vstupenek a permanentek. Snažíme se odhadnout, jaký bude zájem. Chceme nastavit takovou cenovou politiku, abychom neodradili příznivce a měli nadále plnou Budvar arénu nebo ještě plnější, než dosud, protože náš letitý cíl je vyprodat kapacitu na každý zápas. Obsadit všech 6 421 míst v hledišti. Zároveň musíme vidět fakt, že příjem ze vstupného je velmi důležitým článkem při naplňování klubového rozpočtu, jehož výše se zvedne ve spojení s extraligou. Naše fanoušky bych zařadil do skupiny s brněnskými a pardubickými. V Brně a Pardubicích chodí na hokej nejvíc lidí a ceny permanentek patří k nejvyšším v soutěži. Určitě ale nepůjdeme tak vysoko. Nicméně zdražíme a budeme doufat, že zájem o extraligu v Budějovicích si nezadá s věrností fanoušků ve zmiňovaných baštách. Zatím také nedokážeme odhadnout ekonomické dopady současného stavu nouze na naše fanoušky, které musíme vzít v úvahu. Ale nechci přebíhat a malovat katastrofické scénáře. Nejbližší týdny nám napoví.
Cesta Motoru do extraligy pohltila sedm sezon. Jaké pocity provázejí váš zpětný pohled?
Lidská paměť zpravidla vytěsňuje špatné věci a uchovává jen ty dobré. Když se nám konečně vydařil postup, tak vzpomínka na celé období je jedním slovem pozitivní. Prostě fajn. Dokázali jsme, co jsme chtěli. Nelze však tvrdit, že všechno šlo bez problémů a konfliktů. Byla to tvrdá práce v podmínkách konkurenčního prostředí, které vytváří vrcholový sport. Máme za sebou důležitý krok. Osobně jsem počítal, že ho zvládneme dřív. Trvalo to déle, ale zaplať Pán Bůh, že jsme se dočkali. Teď stojí před námi nové výzvy. Jednoznačně naším cílem nebude pouze udržet se v extralize. Chceme hrát důstojnou roli a znovu se zařadit k pravidelným účastníkům nejvyšší domácí soutěže, jak tomu bylo v drtivé části budějovické hokejové historie.
Ladislav Lhota
