09.10.2017
Úspěšné působení na vojně v jihlavském béčku se sídlem v Táboře jej katapultovalo do Motoru, kde strávil tři (plus začátek čtvrté) sezony v nejvyšší československé soutěži a jeden ročník o patro níž (v zimě 1991 – 92 pomohl vybojovat rychlý návrat). Nekompletní extraligovou sezonu přidal v barvách pražské Slavie a zbytek kariéry dohrál za mateřskou Mladou Boleslav. Před pár dny si boleslavský rodák Tomáš Hyka (2. 10. 1967) přijel do Budvar arény pro dres s padesátkou.
ČESKÉ BUDĚJOVICE – Křídelní útočník s přímým tahem na branku zaujal stavitele reprezentační sedmnáctky a vydařily se mu dvě vojenské sezony na táborském ledě pod vedením exmilevského trenéra Stanislava Bardy. „Kontaktoval mě pan Pražák a upekli jsme přestup. Sotva jsem oblékl civilní oděv, zamířil jsem do Budějovic,“ líčí svůj příchod do ligového týmu. Doprovodil ho tehdy táborský obránce Michael Kubíček.
V kabině zastihl ještě Ladislavy Gulu s Koldou, Rudolfa Suchánka, Karla Soudka, Romana Božka či Tomáše Jelínka, na vrcholu formy hrající útočníky Radka Ťoupala, Roman Horáka, Pavla Pýchu nebo o něco mladší vycházející hvězdy Romana Turka, Luboše Roba, Radka Bělohlava. „První rok jsem jezdil spolu s Jardou Brabcem a Milanem Mazancem na střídavý start do Milevska, kde byla super parta kolem Emila Švece. Na budějovickém ledě jsem poté prožil nejkrásnější část kariéry, i když tam byl jeden sestup,“ rekapituluje.
V jednadevadesátém vypadli Jihočeši z celostátní ligy, přestože hráčskou kvalitou zdaleka nepatřili k nejslabším. „Příčina určitě byla v trenérovi,“ rychle nachází vysvětlení. „Pan Uher je člověk, který dokázal v hokeji hrozně moc, ale tehdy se mu nepovedlo skloubit starší zkušené hráče s námi mladými. Vůbec nefungovala chemie mezi ním a mužstvem. Rozdrobilo se to na skupinky, což je vždycky kámen úrazu. Jakmile chybí jednota v kabině a schopnost táhnout za jeden provaz, je konec. Kdyby se tým správně naladil, tak ani zpětně nechci věřit, že bychom zůstali poslední,“ ujišťuje.
Během pobytu na českém jihu se Tomáš Hyka stal otcem třech dětí, nejstarší Terezy a dvojčat Radky s Tomášem. K radostným událostem došlo vždy zjara, kdy se hokejisté vracejí se do svých domovů. Proto Hykovi potomci mají v rodných listech zapsanou Jilemnici a Mladou Boleslav. Ale vyrůstali pod Černou věží. Tomáš junior tady dělal první krůčky na bruslích. „Budějovice jsou moje srdeční záležitost. Nedám na ně dopustit. Město i příroda kolem jsou krásné, lidi pohodoví. Stále udržuju kontakt s Martinem Minářem, který hrával v Budějovicích a Milevsku. Nedávno jsme se u něho stavěli, když jsme s manželkou pobývali na Lipně. Vzpomínali jsme, ukápla i slzička,“ přiznává.
Jihočeskou metropoli opustil Tomáš Hyka nedlouho po začátku extraligového ročníku 1993 – 94. V sestavě se objevoval sporadicky. „Trochu divně se to semlelo. Přišel nový trenér pan Vrba a já vycítil, že je čas na změnu. Zeptal jsem se, jestli bude možné mě uvolnit. Trenér mi řekl, když se ti tady nelíbí, tak jdi,“ popisuje své loučení hokejista, jenž stihl v budějovických barvách před odchodem sehrát posledních pět zápasů. Dalších osm extraligových startů přidal následující rok v dresu nováčka, pražské Slavie, a potom se definitivně vrátil do mateřského klubu ve druhé nejvyšší soutěži, kde účinkoval do konce milénia.
Odevzdal chrániče, ale zůstal u milovaného sportu v trenérské funkci. Působil u mladoboleslavské mládeže až do roku 2013, kdy vedl extraligový starší dorost. Zároveň se věnoval civilní profesi. „Nebylo snadné skloubit práci s trénováním. Musel jsem se rozhodnout. Buď to, nebo ono. Jelikož vím, že trenéřina je ošidná, dal jsem přednost jistotě,“ vysvětluje člen technické party v největší české automobilce. „Máme na starosti utahovací techniku. Pečujeme o nářadí, provádíme kalibraci, je toho docela dost. Dostal jsem se mezi samé voňavky fotbalisty, ale rozumíme si. Prožívám s nimi podobné legrácky, jako v době, kdy jsem hrál hokej,“ usmívá se.
Aktuální dění mezi mantinely však sleduje pozorně. Pravidelně usedá v hledišti při domácích zápasech extraligového BK Mladá Boleslav a podle možností sleduje i syna Tomáše, kterého měl pod osobním trenérským dohledem po celá žákovská léta. S manželkou a dcerami za ním vyrazili také letos na jaře do Českých Budějovic, kde se představil v reprezentačním dresu na Carlson Hockey Games. „Kluk po mě zdědil bruslení, na což jsem docela hrdý. Ale je úplně jinde, co se týče střely a hokejového myšlení. Je komplexnější. Dokáže zakončit, ale i tvořit hru,“ chválí následovníka.
Jihočeskou metropoli Tomáš Hyka vcelku pravidelně navštěvoval v trenérské roli. O přestávce zápasu 9. kola WSM Ligy mezi Motorem a Horáckou Slavií Třebíč v sobotu 4. října se znovu objevil na ledě Budvar arény, aby za potlesku diváků převzal památeční dres k padesátinám od svých někdejších spoluhráčů Romana Turka a Stanislava Bednaříka, kteří dnes řídí prvoligový klub. „Se Standou si občas napíšeme, ale Edovo (Roman Turek – pozn.) číslo jsem neměl uložené. Tím víc mě potěšilo, když jsem našel od něho esemesku a dostal pozvání na ten ceremoniál. Zahřálo mě to u srdíčka,“ svěřuje se.
Ladislav Lhota
