28.05.2017
Sedmnáctiletý Jáchym Kondelík z Dobré Vody u Českých Budějovic má za sebou sezonu, která byla velkým skokem v jeho kariéře. Srpnové vítězství na prestižním Memoriálu Ivana Hlinky s reprezentační osmnáctkou jej katapultovalo z Motoru do americké juniorské soutěže USHL, kde v barvách Dřevorubců z Muskegonu nasbíral patnáct kanadských bodů (7 + 8) ve čtyřiceti třech utkáních a nakonec si zahrál MS U18 ve Spišské Nové Vsi.
DOBRÄ VODA U Č. B. – Od patnácti let procházel mládežnickými reprezentacemi. Dobře si vedl v extralize mladšího i staršího dorostu. Nedal se přehlédnout ani díky výšce – chybí mu čtyři centimetry, aby dotáhl nejvyšší tyč světového hokeje, Slováka Zdeno Cháru (205). Loni v létě absolvoval porci tréninků s áčkem prvoligového Motoru a nijak zvlášť netoužil pokračovat jinde, než pod Černou věží, byť po něm sáhli Kanaďané ze Sudbury v CHL Import draftu.
Jenže: Rodák z německého Hannoveru (21. 12. 1999), kde jeho táta Roman Kondelík dlouhá léta chytal za místní Indians, přispěl k historickému prvenství České republiky na 12. ročníku Hlinkova memoriálu, zaujal skauty a týden po finálové bitvě s USA (4:3) už přešlapoval na letišti v očekávání premiérové zámořské sezony. „Loni jsem si přál být draftovaný do USHL. Líbil se mi two way způsob spočívající v efektivním spojení hokeje se školou. Nevyšlo to, vzali jiného. Ale po úspěchu v Břeclavi mě oslovil klub Muskegon Lumberjacks,“ popisuje dlouhán.
Plány se měnily rychlostí blesku. „Byl jsem trochu vystrašený, ale šéftrenér motorácké mládeže pan Liška mě ujistil, že mám otevřené dveře a mohu se vrátit kdykoliv. To mi pomohlo v rozhodování,“ vyzdvihuje Jáchym Kondelík vstřícnost budějovického funkcionáře. „Říkal jsem si, že vydržím za mořem do prosince a pak uvidím, co dál,“ odkrývá svoji počáteční vizi.
Zaoceánští bossové ho ujistili, že na Vánoce dostane opušťák. K tomu se upínal. V jihočeské metropoli uzavřel studium prvního ročníku zdravotnické školy, obor rekondiční masér, a naskočil do amerického gymnázia, kde ho díky počtu absolvovaných předmětů vzali rovnou do „třeťáku“. „Ze čtyř hodin každodenního tréninku jsem ráno vynechával hodinu a půl. Byl jsem ve škole, stejně jako další kluci, kteří automaticky počítají s tím, že půjdou na univerzitu. Škola má přednost a klub to podporuje. Když nestíháme, umožňují nám doučování,“ chválí studijní podmínky.
Nejtěžší období prožíval Jihočech po příletu. Čekala ho spousta vyřizování, náročné tréninky, adaptace v rodině, u níž našel azyl, nový jazyk. „Naštěstí ubíhalo všechno velmi rychle. Ani jsem si to nestačil uvědomovat. Po měsíci a půl do toho přišel reprezentační kemp přímo v Americe, na kterém se mi dařilo. Viděl jsem, že změna prostředí mi prospívá. Neodešel jsem zbytečně. To mi dělalo velkou radost,“ nelituje svého kroku.
Každé odpoledne od pondělí do středy se potil dvě a půl hodiny na ledě, hodinu a půl při suché přípravě v posilovně. Čtvrtky byly volnější, následovaly víkendové zápasy často spojené s předlouhým cestováním. „Pokud člověk už nemůže, tahá nohy a má pár blbých zápasů v řadě, nechají ho trenéři sedět. Kluby jsou bohaté a nabízejí skvělé možnosti k regeneraci. Třeba ledové lázně, to je paráda. Při pravidelném využívání se snižuje únava. Hodně nám pomáhají také vitamínové nápoje,“ vypočítává.
Hokejově si polepšil. „Na menším hřišti je to úplně něco jiného, než jsme zvyklí u nás doma. Všechno je rychlejší. Po Rusovi Andreji Svečnikovovi, o kterém brzy uslyšíme, jsem byl druhý nejmladší v týmu. Většině hráčů bylo kolem dvaceti. Byli zkušenější, silovější, šikovnější. Úroveň ligy je fakt skvělá. Podle mého názoru je to nejlepší juniorská soutěž na světě hned za kanadskou Ontario Hockey League. Následují QMJHL a WHL,“ sestavuje žebříček.
Mezi mantinely USHL absolvoval Jáchym Kondelík třiačtyřicet duelů, v nichž zaznamenal sedm gólů a osm nahrávek. Většinou naskakoval ve třetí nebo čtvrté pětce, přesto chodil i na přesilovky. Mohl si připsat víc čárek, jenže promarodil skoro dva měsíce s opakovaným otřesem mozku. Nešťastně dopadl na hlavu během soustředění české osmnáctky na americkém ledě a znovu v prvním zápase za Lumberjacks poté, co se uzdravil. Zbytek sezony odehrál se speciální mřížkou zabraňující otřesům.
Bonusem uplynulého ročníku se staly reprezentační starty na Hlinkově memoriálu i světovém šampionátu U18 ve Spišské Nové Vsi, kde Češi padli ve čtvrtfinálovém prodloužení s Finskem. „Po úvodní třetině jsme prohrávali 1:4, pak to bylo 1:5. Stáhli jsme na 5:5, byl to možná největší obrat v historii těchto turnajů. Semkli jsme se a ukázali sílu. Bohužel, v nastaveném čase uspěl soupeř. Získali jsme alespoň dobrou zkušenost. Dnes víme, že je třeba hrát od začátku do konce. Ne až od druhé třetiny,“ usmívá se.
Léto tráví Jáchym Kondelík u rodičů v Dobré Vodě. Z Ameriky si přivezl pokyny, co má či nemá dělat v rámci přípravy. Navíc po příjezdu kontaktoval další krajánky Lukáše Sedláka a Jiřího Smejkala, zda může s nimi vytvořit tréninkovou skupinu. Ke druhé sezoně v Muskegonu omývaném vodami Michiganského jezera odcestuje na přelomu srpna a září. Bude mazák, měl by hrát první nebo druhou lajnu.
Těší se na to. „Leadership mi vyhovuje,“ vkládá do češtiny slůvko z anglického jazyka, který si osvojil stejně suverénně, jako v dětství němčinu. „Za rok budu v Americe maturovat a potom se rozhodnu, zda půjdu na univerzitu,“ přemítá nahlas talentovaný centr, jenž bez problému zaskočí i na křídle nebo v obraně. A klidně se postaví do branky. Nechybí mu praxe. V roli hokejbalového gólmana budějovického Pedagogu posbíral tři mistrovské tituly v mládežnických kategoriích.
Ladislav Lhota
