16.12.2021
Do Síně slávy českého hokeje vstoupil 16. prosince 2021 někdejší vynikající útočník (v závěru kariéry obránce) Čeněk Pícha. Rodák z jihočeské metropole se dočkal této pocty in memoriam, přesně sto let a sedm měsíců od svého příchodu na svět. Je to velká pocta, byť trochu opožděná, pro příslušníka slavné generace, která vybojovala dosud jediný mistrovský titul Českým Budějovicím. Tak vysoko oceněných hráčů nebo trenérů nemá jihočeský hokej mnoho.
PRAHA / Č. BUDĚJOVICE – Spolu s Čeňkem Píchou se novým členem Síně slávy stal in memoriam bývalý plzeňský a reprezentační obránce Stanislav Sventek. Čestnou plaketu a premiérově i originální členské sako osobně převzali někdejší brněnský a reprezentační obránce Jaromír Meixner a ligový útočník Vítkovic či Trenčína, později úspěšný klubový i reprezentační trenér Vladimír Vůjtek starší. Aktuální počet členů, k nimž vedle hráčů a trenérů náleží také rozhodčí a funkcionáři, se rozrostl na 142. Tato suma zahrnuje vedle Čeňka Píchy už jen hrstku hráčů nebo trenérů, kteří prošli českobudějovickým potažmo jihočeským hokejem, případně se narodili na jihu Čech.
Na členství v Síni slávy již dříve dosáhli z hráčů Jaroslav Pouzar (přijatý v roce 2009), Miroslav Dvořák, Jiří Lála, Josef Horešovský (všichni 2010), také rodák ze Včelné u Českých Budějovic František Tikal (2010) resp. rodák a odchovanec Jindřichova Hradce Jan Marek (2011). Připočítat můžeme i českobudějovického rodáka Jana Arnolda Palouše, jenž vstřelil historicky první reprezentační gól za mužstvo Čech v roce 1909. Z trenérů působících v kraji vstoupili do Síně slávy Luděk Bukač (2008), Vlastimil Sýkora (2011) a Zdeněk Uher (2019). Do seznamu lze zahrnout i někdejšího reprezentačního trenéra Stanislava Neveselého (2008), rodáka z Břilic u Třeboně.
Každoročně se přijímají čtyři noví členové. Pouze loni se nekonala akce kvůli covidu-19. Proces od navržení po přijetí trvá zhruba dva roky – návrhová komise v čele s Dominikem Haškem musí pro jednotlivé kandidáty získat nejméně dvě třetiny hlasů od žijících příslušníků Síně slávy. Letošní inaugurace se konala v kamenné Síni slávy českého hokeje v Galerii Harfa přiléhající k pražské O2 aréně. Ze známých důvodů nebyl akt veřejný. Zúčastnili se pouze rodinní příslušníci, několik dříve uvedených členů a novináři (zastoupení měl i jchokej.cz). Všichni potom zhlédli mezistátní utkání Česko – Finsko (výsledek 2:3 po sn), jímž národní mužstvo vstoupilo do turnaje Channel One Cup.
Mistra světa z roku 1949 Čeňka Píchu zastupovala mladší ze dvou dcer Jitka Sládková, vnuk Petr Fuka se synem Petrem, pravnučka Tereza Kalčíková a její otec Dalibor Kalčík. Členskou plaketu z rukou člena Síně slávy Jana „Gusty“ Havla na improvizovaném pódiu přebírali Jitka Sládková s Petrem Fukou starším, kterého moderátor Robert Záruba vybídl ke krátké řeči. „Vyzdvihl jsem, že jmenování dědečka do společnosti hokejových velikánů je velká čest pro celou naši rodinu. Je to hezké, že se nezapomnělo na budějovické levé křídlo po tak dlouhé době, co už není mezi námi,“ shrnuje Petr Fuka, donedávna také aktivní hokejista. Naposledy hrál Krajskou ligu za Hlubokou či Vimperk.
Příbuzní Čeňka Píchy dojatě prožívali slavnostní ceremoniál a následné neoficiální setkání se všemi přítomnými. Vysoko ocenili důstojný průběh a příjemnou atmosféru. „Hlásily se k nám osobnosti hokejového světa a přestože jsme se předtím neznali, všichni se chovali bezprostředně jako staří známí. Dominik Hašek se ochotně vyfotil s mým synem a zvlášť příjemný byl Vladimír Vůjtek, který uznale mluvil o mém dědovi. Velmi hezký den pokračoval ve V. I. P. O2 arény, kam se celá společnost přesunula ke sledování zápasu s Finy. Rozšířil ji Jaroslav Pouzar, který se hned přihrnul s gratulací. Uctění dědy Čeňka jsme přijali jako krásný vánoční dárek,“ říká s povděkem Petr Fuka.
Čeněk Pícha se narodil i zemřel v Českých Budějovicích (17. 5. 1921 – 15. 4. 1984). Dostal do vínku neobyčejný talent na mnohá sportovní odvětví. Vynikal v atletice, házené, vodním pólu, plavání, výborně hrál fotbal, nadšeně propagoval vodáctví. Nejvíc se proslavil jako hokejista. První zápas v nejvyšší československé soutěži absolvoval 27. ledna 1937 za AC Stadion proti Vítkovicím, poslední 8. února 1961 za Slavoj proti Plzni. V devatenácti ligových sezonách nasázel 102 góly, za národní tým přidal pět gólů. Po vykonstruovaném soudním procesu s hokejisty v roce 1950 mu již nebylo přáno reprezentovat. Ač byl úspěšný a obdivovaný, vždy zůstal skromným a kamarádským člověkem.
Ladislav Lhota
