25.09.2014
Přesný datum založení milevského klubu zůstává předmětem bádání zdejších historiků, ale podařilo se vypátrat alespoň rok a měsíc, kdy Milevští ve své zápasové premiéře porazili tým Jistebnice 2:1. Bylo to v lednu 1934. Největším úspěchem se stala účast v kvalifikaci o postup do nejvyšší domácí soutěže na konci sezony 1972 – 73. Parádní vizitkou je i stálé působení na ligové úrovni (druhý a třetí stupeň) v období 1971 až 2014.
MILEVSKO – Konání narozeninových oslav se díky historickým souvislostem mělo správně zasadit do druhé poloviny minulého soutěžního ročníku, jenže v osmitisícovém městě nevládla příznivá atmosféra. Druholigové A-mužstvo se potácelo na dně tabulky západní skupiny a sestoupilo do Krajské ligy. Po více než čtyřech desetiletích to byla velká blamáž. Nikdo však nezastaví čas, natož aby ho vrátil zpátky. Vyměnilo se klubové vedení, přišel nový trenér a buduje se tým, který se snad v příštích létech znovu pokusí dobýt ligový status.
Před zahájením úvodního zápasu jihočeské Krajské ligy mezi Milevskem a budějovickým David Servisem došlo na malou připomínku osmdesátileté tradice, při níž na ledové ploše defilovali poslední čtyři žijící hráči, kteří pamatují éru na rybníku Kuklík – Karel Paleček, Ladislav Souhrada, Milan Znamenáček a Milan Krajíc, jehož zastupoval syn Milan. Spolu s nimi nastoupil také Vladimír Říha, který funkcionařil čtyřicet let bez přestávky.
Příslušníci této zasloužilé generace dostali křišťálový puk, suvenýry od HC Milevsko 2010 a upomínkové předměty z městské radnice. Mezi padesátkou hostů a gratulantů byl jihočeský hejtman Jiří Zimola, milevský starosta Zdeněk Herout i ředitel podniku ZVVZ Milan Šváb. Pro fanoušky přichystal domácí klub sadu pěti jubilejních puků s potiskem v barevných variacích. Vážní zájemci si mohou zakoupit i křišťálový puk. Bohužel, výsledek prvního utkání v sezoně – 2:8 pro David Servis – nezapadl moc dobře do slavnostního večera.
Z rybníku přešli na tržiště
Pionýrskou sestavu milevského týmu před osmi desítkami let tvořili brankář Stanislav Stehlík, obránci Josef Kocourek a František Kokrment, I. útok Vladimír Urban, Maria Hofman, Miloš Kofroň, II. útok Bohumil Ždichynec, Ladislav Vávra a Jan Škoda, střídal Jaroslav Lenz. K nejčastějším soupeřům v raných dobách patřily týmy DSK Tábor a SK Písek. Po druhé světové válce dostalo kluziště na rybníku Kuklík umělé osvětlení a mužstvo bojovalo v divizní soutěži.
Náležitý respekt pro milevský hokej získala trojice Zd. Fiala, Kříž, Veselý, která v zimě 1947 – 48 oblékla dres reprezentačního výběru Šumavské župy. Po komunistickém puči v osmačtyřicátém se klub nevyhnul přejmenovávací mánii. Od sezony 1949 – 50 nesl název Sokol Čs. stavební závody, v období 1953 až 1956 nosilo družstvo povinně hlavičku DSO Tatran. Po sloučení dvou tělovýchovných jednot se hokejisté dostali pod Spartak a od 1. ledna 1970 prožívali své nejlepší časy jako TJ ZVVZ Milevsko.
Přírodní kluziště se z rybníku Kuklík v roce 1956 přestěhovalo do prostoru bývalého fotbalového stadionu Na Tržišti (obyvatelé to místo lidově nazývali „Bejčák“) a 28. října 1972 došlo k otevření současného zimního stadionu, který byl v té době pátý s umělým ledem na jihu Čech. Dnes patří do sportovního areálu zahrnujícího také fotbalové hřiště, sportovní halu nebo koupaliště. Zimní stadion prošel v létech 2005 – 06 generální rekonstrukcí, jeho plocha má rozměry 58 x 28 metrů a hlediště pojme tři a půl tisíce diváků.
Zůstali jen krok od vybrané společnosti
Po sportovní stagnaci z padesátých let 20. století se milevským hokejistům začalo lépe dařit od poloviny následující dekády, neboť od sezony 1964 – 65 pravidelně trénovali na stadionu v Písku a to vedlo k jejich výkonnostnímu růstu. Pohybovali se na čele v krajské soutěži a po dvou neúspěšných pokusech do třetice v sezoně 1970 – 71 vyhráli divizní skupinu, přešli přes kvalifikační soupeře Bohemians Praha, Sechezu Lovosice a Jaroměř a stali se novými účastníky 2. ligy (tehdy NHL = Národní hokejová liga).
První zimu mezi ligisty ukončili na dvanáctém místě z šestnácti účastníků, ale následující ročník 1972 – 73 je vynesl na třetí příčku za B-tým jihlavské Dukly a VTŽ Chomutov, což znamenalo postup do pětičlenné kvalifikace o celostátní 1. ligu (ještě se jí neříkalo extraliga), která se rozšiřovala z deseti na dvanáct týmů. Skončili za Vítkovicemi, Motorem a Chomutovem na první nepostupové pozici, když dvakrát překonali slovenský Zvolen, remizovali s Chomutovem 3:3 a zbytek prohráli. Přesto sáhli po nejvyšší metě v klubových dějinách.
V historické kvalifikaci roku 1973 bojovali gólmani Šťastný, Maar, Beneš, obránci J. Zeman, B. Ťoupal, Krutiš, Pavel Davídek, Helmich, M. Koptík, útočníci J. Dušek, Hejda, Samec, Vl. Zeman, Barda, P. Podlaha, Ekrt, Šimák, Podrabský, Papoušek, Mužík, Blecha a Vačlena. Trenérskou dvojici tvořili Karel Paleček s asistentem Bohuslavem Havlíkem. Příští čtyři dekády se mužstvo stále pohybovalo mezi druhou a třetí nejvyšší domácí soutěží.
Na podzim 2009 nastala, či spíše vyvrcholila, hluboká krize. Vedoucí činitelé Českého svazu ledního hokeje poprvé v novodobé historii vyloučili uprostřed rozehrané soutěže některého z účastníků, a tím byl druholigový celek Milevska. Příčinou se staly neuhrazené dluhy z předchozí sezony. Namísto původního klubu vznikl brzy nový subjekt HC Milevsko 2010, který pokračoval ve 2. lize až do sezony 2013 – 14, kdy skončil po základní části poslední ve skupině Západ a neuspěl ani v baráži s týmem Trutnova.
Ladislav Lhota
s přispěním Lukáše Pance a Bedřicha Rybáka
