09.04.2014
Obránce německé veteránské reprezentace byl nepřehlédnutelný nejen díky držení hole napravo a specifickému, trochu shrbenému stylu bruslení, ale také zásluhou jména Ťoupal osvětlujícího dres nad číslem 69. Odchovanec milevského a budějovického hokeje nastoupil proti svému staršímu bratrovi, který hrál v útoku českého národního týmu, a jejich souboj byl atrakcí posledního oficiálního utkání pod střechou Budvar arény v uplynulé sezoně.
ČESKÉ BUDĚJOVICE – Do haly, v níž hokejově vyrůstal a prožil první část své dospělé kariéry, se Kamil Ťoupal vrátil po dlouhých patnácti sezonách. Tentokrát však nenastoupil k mistrovskému utkání, ale veteránskému, i když nikoliv tuctovému. V jihočeské metropoli se uskutečnil mezistátní duel starých gard Česka a Německa, přičemž rodák od Černé věže se představil, pro leckoho možná překvapivě, v dresu hostujícího týmu.
Na německém ledě si však tento tvořivý bek získal obrovské renomé během období 1999 až 2013, které strávil v bavorském Landshutu účinkujícím ve druhé nejvyšší soutěži. A to byl také důvod, proč se objevil v dresu s orlicí. „Myslím, že mě vybrali záměrně jednak kvůli tomu, že zápas se hrál v místě, odkud pocházím, a také proto, že v nominaci českého týmu byl můj brácha Radek. Snažili se vymyslet něco zajímavého pro fanoušky,“ usmíval se Kamil.
Lidé viděli borce známé z minulosti, kteří jim naservírovali hromadu gólů. Výsledek byl 9:5 ve prospěch domácích, kteří v polovině hrací doby vedli už 8:0. „Prvních dvacet minut jsme byli ospalí a hráli jsme si trochu jako děti na písku. Ale potom jsme se zvedli a zkorigovali stav na přijatelnou míru. Byl to hezký večer s podobnou atmosférou, která tady vládla po celý rok při zápasech Motoru. Všichni si to užili. Pro nás bývalé hráče je moc důležité se takhle potkávat,“ ocenil člen německého výběru.
Proti bratrovi nastoupil potřetí
Dva a půl tisíce diváků, kteří přišli zatleskat veteránskému hokeji, to je dost neobvyklý jev. „V letošní sezoně jsem hrál za český nároďák proti Rusům v moskevských Lužnikách, a tam bylo sotva pět set lidí. Budvar aréna se zaplnila a fandové byli hluční, užívali si hokej a nevadilo jim, jak vypadá hra. Ale možná, že viděli hezčí akce, než při zápasech ligového áčka. Každopádně se vždycky hraje líp před plnými ochozy. Je to velký rozdíl proti tomu, když je prázdno a člověk slyší každé slovo,“ uznal mladší z Ťoupalů.
Zakrátko jednačtyřicetiletý Kamil (28. dubna) se proti Radkovi, jenž se narodil skoro o sedm let dřív, postavil jako soupeř potřetí v životě. „Poprvé to bylo v mých sedmnácti, kdy jsem hrál za Motor svůj druhý zápas v extralize. Brácha přijel do Budějovic jako voják s Duklou Trenčín. Tehdy jsem mu nechtěně vyhodil rameno. Podruhé jsme na sebe narazili, když se Radek vrátil z působení v Rosenheimu do Motoru, a já se tady ukázal v dresu Pardubic,“ zavzpomínal Kamil.
Příští konfrontaci mohou bratři Ťoupalové očekávat letos v srpnu, kdy se plánuje odveta za budějovický duel. Čeští a němečtí veteráni se utkají v Řezně a Straubingu, který leží nedaleko Kamilovy někdejší štace – Landshutu. To by mělo přilákat slušný počet příznivců, kteří v Německu nezapomínají na své oblíbence. Jihočeská sourozenecká dvojice vystupuje také společně za Old Boys Motor. „Nedávno jsme porazili druholigové Milevsko a dostali jsme chuť na další podobné zápasy,“ pochlubil se příležitostný německý reprezentant.
Loni se vrátil do rodného města
Na milevském ledě začínali oba Ťoupalové jako žáčci. Nyní ve věku starých hokejových pánů prožili zajímavý návrat na milevský stadion a brzy poté se vrátili rovněž mezi budějovické mantinely. Kamil se může těšit na comeback do Bavorska, kde přesně před rokem ukončil aktivní dráhu. „Neměl jsem žádné zdravotní problémy, byl jsem šestý v bodování obránců celé soutěže a klub mi nabízel novou smlouvu. Ztratil jsem ale motivaci. Stala by se z toho jenom dřina,“ vysvětlil motiv svého rozhodnutí odevzdat služební náčiní.
Hráčskou činnost uzavřel efektně. V nastaveném čase předposledního utkání play off proti Rosenheimu projel s pukem od vlastní branky až před soupeřovu a rozhodl o vítězství svých barev. „Byl to nejhezčí gól mojí kariéry. Pochopil jsem, že nic lepšího nepřijde a tudíž nastal správný okamžik pro loučení,“ odhalil tok svých myšlenek. Po rozlučkovém utkání loni v srpnu sbalil kufry a vrátil se s rodinou do Českých Budějovic.
Na západ od našich hranic nechtěl zůstat, přestože tam prožil čtrnáct úspěšných let. „Odehrál jsem za Landshut dvakrát tolik, co za Motor, ale jsem Budějičák. Stěhování těžce nesly dcery, které se narodily v Německu. Starší, desetiletá, tam chodila školy, a mladší, jíž bude v červnu šest, navštěvovala školku. Po změně prostředí měly krizi, ale zvykly si. Pomohly jim babičky, mají tu i bratrance,“ uvedl Kamil Ťoupal, jenž buduje pro hokejového kamaráda Bernda Truntschku českou odnož firmy prodávající vitaminový koncentrát.
Ladislav Lhota
