25.02.2014
Do bojů ve skupině o udržení v prvoligové soutěži vstoupili hokejisté budějovického ČEZ Motor domácí výhrou nad Mostem. O úspěchu rozhodli až na konci prodloužení, ale i „pouhé“ dva získané body za výsledek 4:3 jsou pro ně velmi cenné. Obrátili nepříznivé skóre 0:2 a podesáté za sebou dokázali rozšířit bodové konto. Celou tuto úspěšnou sérii absolvoval i slovinský reprezentant Rok Pajić.
ČESKÉ BUDĚJOVICE – V součtu s počinkem ze základní části nasbírali Jihočeši šedesát sedm bodů a jsou na čele šestičlenného pořadí (dva nejhorší týmy po odehrání deseti zápasů spadnou do baráže). Vítězství nad téměř beznadějně posledním Mostem se však nerodilo lehce. Dvougólový náskok hostujícího celku po třinácti minutách hry budil značné rozpaky. „Začátek byl přímo hrozný. Stalo se přesně to, co jsme nechtěli,“ krčil rameny Pajić, jenž nastoupil ke svému třináctému utkání za Motor.
První gól dostali domácí po nešťastné teči Davida Kuchejdy, jenž obětavě padal do střely, druhý inkasovali v oslabení. „Z naší strany to bylo na ledě takové mrtvé. Bez pohybu. Nedařily se přihrávky, nic nám nevycházelo. Mostečtí byli víc na puku a to je vždycky těžké, když musíš nahánět protihráče, abys mu vzal puk. Někdy to stojí i dost sil. Soupeř vůbec nehrál špatně a chtěl trestat naše chyby, což se mu dařilo. A hlavně, my jsme mu to dovolili,“ mračil se osmadvacetiletý rodák ze slovinské Jesenice.
Play out nikdy nehrál
Jihočechům se brzy povedl kontaktní zásah, při kterém Danielu Boháčovi asistovali Aleš Kotalík a Rok Pajić. Pro šikovného centra to byla celkově devátá čárka do kanadského bodování (4 + 5) v barvách Motoru. V úvodu prostřední dvacetiminutovky ale mužstvo ze severu Čech zvýšilo na 1:3. „Během přestávky jsme si v kabině říkali, že to bude lepší. Místo toho jsme inkasovali hned při prvním střídání. Náš výkon nebyl dobrý, ani jsme nehráli moc chytře. Nakonec jsme otočili skóre, ale nevedlo se nám v přesilovkách a zahodili jsme některé šance. Můžeme být rádi, že máme dva body,“ konstatoval Slovinec.
Do Budvar arény se nastěhoval před nedávnem, přesto má bohaté zkušenosti s českou 1. ligou, v níž nosil dres Berouna, Vrchlabí a Ústí nad Labem. O záchranu však bojuje poprvé. „Play out jsem nikdy nehrál. Souboj s Mostem byl určitě jiný než v základní části. Uvidíme, jaké budou příští zápasy. V každém případě se musíme lépe připravit, věřit si na puku a také v přesilovkách. Soustředit se sami na sebe a nepřizpůsobovat se výkonu soupeře. Musíme hrát to, co umíme, a věřit ve vítězství,“ nabádal Pajić.
S českým prostředím se začal seznamovat již coby mladík. Okusil extraligu juniorů v Písku, kam ho přivedl trenér Václav Červený, a v Liberci, kde později debutoval v nejvyšší soutěži dospělých. Za Bílé Tygry, také Ústí nad Labem a Mladou Boleslav odehrál dvaatřicet extraligových zápasů. Současně pendloval mezi druholigovými (Vrchlabí, Jablonec) a prvoligovými kluby. Minulou sezonou strávil v italské Sérii A (Venezia Giulia, Val Pusteria), letošní ročník odstartoval v anglické EIHL (Fife Flyers), potom hrál nadnárodní EBEL (HC Bolzano).
Rodinu má v Praze
Probíhající sezona nebyla pro Pajiće jednoduchá. Dvakrát se stěhoval. „Po mistrovství světa ve Švédsku, kde se mi dařilo, i když slovinský tým sestoupil, jsem dlouho přebíral nabídky. Odmítl jsem Dánsko i ruskou Vyšší ligu. Nakonec z toho byla Anglie. Měl jsem ve smlouvě klauzuli, že mohu kdykoliv odejít, což jsem využil k přestupu do EBEL, která je kvalitnější. Šel jsem tam nejdřív na měsíc. Chtěli, abych zůstal, ale to už mě oslovil trenér Rosol, který mě znal z Ústí. Dal jsem přednost Budějovicím,“ popsal svoji anabázi.
Přestože si vychutnal pět světových šampionátů (čtyři v A-skupině) a patří ke zkušeným reprezentantům, nedostal se letos do olympijského týmu. Nominace se tvořila v době, kdy Pajić v Bolzanu jednal o svém dalším působení. Nenastupoval k zápasům, neboť končila platnost měsíční smlouvy a překážkou bylo také speciální bodování cizinců umožňující nasazování do hry. „Mrzí mě, že jsem nebyl v Soči, ale návrat do Česka byl pro mě to nejlepší, co se mohlo stát,“ řekl plynulou češtinou.
Pajićovým domovem je bezmála deset let Praha, odkud pochází jeho manželka. Po zahraničních štacích cestoval bez svých blízkých. „Kluk je malý, ale starší dcera začala chodit do školy, proto zůstala rodina na místě. Odloučení pro nás bylo těžké a tím víc jsem uvítal možnost dostat se zpátky. Teď mohu často jezdit domů. V Budějovicích jsem spokojený. Hokejové zázemí je výborné, klubová organizace funguje na svělé úrovni, město je krásné. Spoluhráči mě přijali bezvadně, začalo se dařit. Víc si nemohu přát,“ usmíval se Rok Pajić. Pokud přijde nabídka, zůstane prý v Motoru i nadále.
Ladislav Lhota
