21.01.2014
Hokej v jihočeské metropoli nepamatuje mnoho vysledkově tak bídných sezon, které by se daly přirovnat k té letošní. Mužstvo prvoligového Motoru nedává góly a tudíž nesbírá body. Z jednačtyřiceti utkání vytěžili Budějovičtí pouze deset výher v základní hrací době, čtyřikrát vyhráli v prodloužení nebo nájezdech a dvakrát získali po bodu. Devět posledních duelů jim přineslo jenom jednu vítěznou radost.
ČESKÉ BUDĚJOVICE – Soubor vedený Petrem Rosolem a Radkem Bělohlavem naposledy podlehl doma Třebíči 0:3. „Bez gólu se nedá vyhrát. Udělali jsme pár chyb a soupeř je potrestal. My jsme ale nepotrestali chyby, které vyrobili hráči Třebíče. Nevzpomínám si, že by na jedné či druhé straně byly nějaké vyložené šance, jenže hosté dali z pološancí dva góly a třetí přidali v power play, zatímco my nic. Je to pořád stejná písnička, trápí nás to celou sezonu,“ povídal zklamaně Lukáš Chmelíř, jeden ze stabilních obránců.
Borcům z poraženého celku se přitom nedala upřít snaha. Makali ze všech sil a bylo vidět, že jim záleží na výsledku. „Snažíme se celých šedesát minut. Z naší strany je to samozřejmost. Ale bohužel, ukazuje se, že je to málo. Těžko hledám slova. Trápíme se a pořád zkoušíme něco vymyslet, něco s tím udělat. Nejhorší je, že když se dostanu před bránu a vystřelím, tak to jde do břevna. Kdybych dal gól, tak to bude třeba o něčem jiném,“ zoufal si třicetiletý hráč.
Za stavu 0:2 ve 35. minutě proti Třebíči napřáhl Lukáš Chmelíř mezi útočnou modrou čarou a levým kruhem, ale prudce letící kotouč se jenom srdečně pozdravil s horní spojovací tyčkou za zády brankáře Filipa Novotného a rozhodl se pokračovat ve hře. „Viděl jsem, že protihráč lehne do střely a dával jsem to nahoru. Puk nebyl tečovaný. Stačily možná tři milimetry a odrazil se do brány,“ rekapituloval budějovický bek smolnou chvilku, která mohla změnit další vývoj.
Kdyby měli nosem rýt do ledu
Domácí nepřestávali bojovat, ale byli hodně křečovití. S blížící se třetí sirénou chodili stále víc dopředu a riskovali. Paní Štěstěna jim však nebyla nakloněná. Naopak, když zkusili od 59. minuty hru v power play, přišel obránce Jan Platil o kotouč a hosté pečetili svůj úspěch přesným zásahem do opuštěné klece. „Něco jsme si domluvili, ale nevyšlo to. Honzovi přeskočil puk a nastřelil soupeře, který hned přihrál do brejku. Snažili jsme se to zachránit, ale třebíčský útočník to od modré trefil dobře,“ popisoval Chmelíř nepříjemný závěr.
Jak změnit situaci, která je již opravdu zoufalá? Pod Černou věží všichni hledají recept, ale nikdo ho zatím nemá v ruce. „Musíme zatnout zuby a ještě víc makat. Vyvarovat se i polovičních chyb nebo špatných nahrávek. Absolutně zjednodušit hru. Vím, říkáme si to dlouho a pořád se nic nemění. Každý z nás prostě musí začít u sebe. Teď jedeme do Šumperka a i kdybychom měli nosem rýt do ledu a sežrat puk, tak nesmíme dostat gól. Do soupeřovy branky snad něco dorveme, třeba i hlavou nebo zadkem,“ svíral pěsti.
Rodák z Ostravy a odchovanec Vítkovic hrál na juniorských šampionátech, prošel extraligovými štacemi v Karlových Varech, Vítkovicích, Třinci, Vsetíně, Znojmě a Spartě, první ligu zkusil v Opavě, Jihlavě, Havířově, Kadani, Chomutově, Vrchlabí. Do loňska působil v Hradci Králové. „V létě jsme dlouho nevěděli, co s námi v Hradci bude. Těší mě, že jsem se dostal do kádru Motoru. Myslím, že nikdo z hráčů si tady nemůže na nic stěžovat. Chybí nám jenom body, což nás dvojnásob mrzí kvůli skvělým fanouškům,“ uzavřel hokejista.
Ladislav Lhota
