17.01.2014
Průčelí Zimního stadionu v Písku na straně od výstaviště zdobí od 14. ledna 2014 pamětní tabule připomínající legendárního hokejistu Tomáše Švihovce, který patřil k předválečné hráčské špičce, jako první Jihočech reprezentoval Československo a roku 1933 se stal mistrem Evropy. Po skončení kariéry byl trenérem a funkcionářem, ale hlavně obětavcem, pod jehož rukama vstávala ze země současná písecká hala. Odpracoval tady bezmála deset tisíc brigádnických hodin.
PÍSEK – Malá slavnost spojená ze zavěšením Švihovcovy tabule se konala v den, na který připadaly hokejistovy 114. narozeniny. Neobešla se bez účasti Karla Procházky, někdejšího stavbyvedoucího na zimním stadionu a zároveň kapitána druholigového týmu, jenž sestavil text, nechal zhotovit rám chráněný plexisklem a zorganizoval celou akci. Dostavil se předseda píseckého klubu Zdeněk Šťastný, místostarosta Josef Knot a šéftrenér ČSLH Slavomír Lener. Přišel i Milan Kovář, otec současných reprezentantů Jakuba a Jana.
Kolemjdoucí se mohou začíst: „Stojíte před vchodem do objektu, který není ničím zvlášť zajímavý, ale jako každá stavba má svoji historii a tento zimní stadion i svého hrdinu. Jmenoval se Tomáš Švihovec. Vysoký elegantní člověk s velkým Č, sportovec s velkým S a hokejista s velkým H. Skromný muž, který o svých úspěších nikdy sám od sebe nemluvil, natož aby se jimi chlubil.“
Další řádky vzpomínkového dokumentu obsahují výčet alespoň nejdůležitějších bodů hráčské kariéry Tomáše Švihovce, jenž spolu s bratrem Eduardem patřil roku 1923 k zakládajícím členům hokejového odboru SK Písek a v sezoně 1928 – 29 s mužstvem vybojoval tituly mistrů jižních Čech a mistrů českého venkova. Dalších šest let strávil v barvách slavného LTC Praha, kde získal třikrát Spenglerův pohár, dvakrát Tatranský pohár a rychle odtud pronikl do národního mužstva.
Postupně se představil na světových šampionátech v Chamonix 1930 a Krynici 1931, mistrovství Evropy v Berlíně 1932, mistrovství světa a Evropy v Praze 1933, mistrovství světa a Evropy v Miláně 1934. Při slavnostním otevření pražské Štvanice v lednu 1931 si zahrál proti věhlasnému kanadskému týmu University of Manitoba, na stejném místě o dva roky později zažil i nejslavnější okamžiky při přebírání medaile za třetí místo na světě a první v Evropě. Byl útočníkem, později obráncem, zaskočil i v brance.
Po návratu do Písku pomohl vybojovat postup do historicky druhého ročníku celostátní ligy 1937 – 38 a dres mateřského klubu nosil až do roku 1945. Byl také výborným tenistou, atletem a lyžařem. Co však na tabuli není, Tomáš Švihovec, který se vyučil krejčím v dílně svého tatínka, si odskočil také k hereckému řemeslu. Na prknech Městského divadla v Písku si v roce 1940 zkusil roli profesora Kytky ve dvou představeních Šrámkova Stříbrného větru, která režíroval Václav Krška a titulní úlohy svěřil Rudolfu Hrušínskému se Zorkou Janů.
Jako hokejový trenér Spartaku Písek na počátku padesátých let se Švihovec příliš neprosadil. Bránila mu v tom jeho mírná a přátelská povaha. Tím větší elán vložil do budování stadionu, kde pracoval den co den od poloviny šedesátých let a když už nezvládal fyzickou námahu, chodil sem alespoň na „kontrolu“ prakticky do své smrti v červnu 1987.
Za první tři tisíce evidovaných brigádnických hodin obdržel náramkové hodinky v ceně 250 korun. Teprve posledních pět let dostával symbolickou mzdu, z níž si našetřil na čtyři úly, neboť byl náruživým včelařem. „Říkal, že není nic lepšího než chleba s medem a hrnek kyselého mléka,“ připomíná text na tabuli a končí slovy: „Tento stadion dostává účelově různá jména, ale já mám v tomhle naprosto jasno. Myslím, že nejsem sám, kdo v sobě opatruje vzpomínku na člověka Tomáše Švihovce. S úctou Karel Procházka.“
Replika Švihovcova hráčského dresu s číslem osm visí od roku 2010 pod stropem písecké haly a bývalý mistr Evropy se možná stane prvním hokejistou v jihočeském regionu, jehož plné jméno ponese zimní stadion, odmyslíme-li hlubockou Kuki arénu, která v názvu připomíná přezdívku internacionála Miroslava Dvořáka, nebo Hokejové centrum Pouzar v krajské metropoli, jehož stavba vyrostla z prostředků získaných a investovaných samotným Jaroslavem Pouzarem.
Funkcionáři současného IHC Písek se hodlají zasadit o oficiální pojmenování ledového stánku u břehu Otavy na Zimní stadion Tomáše Švihovce. „Společně s místostarostou Josefem Knotem, který je členem našeho klubového výboru, budeme iniciovat tento návrh u vedení písecké radnice. Za sebe mohu říct, že chovám obrovský respekt k tomu, co pan Švihovec udělal pro zdejší hokej, ať jako hráč, funkcionář nebo budovatel,“ zdůraznil předseda klubu Zdeněk Šťastný.
Mezi trochu zapomenuté Švihovcovy zásluhy patří také jeho aktivní zapojení do výstavby předválečného Zimního stadionu města Písku, který se nacházel na rybníku Beran, lidově označovaném jako Čtvrťák, v lokalitě U Vodáka, a patřil k nejlépe vybaveným na celém českém venkově. „Nejenom kultura, ale i sport potřebuje osobnosti. Pojmenovat píseckou halu po Tomáši Švihovcovi je úžasný nápad. Vždycky jsem se zajímal o historii a chovám velkou úctu ke generaci, do níž patřil tento hokejista,“ uvedl Slavomír Lener.
Aktuální šéftrenér Českého svazu ledního hokeje a bývalý kouč reprezentačního týmu, jenž v roli asistenta Ivana Hlinky získal zlatou olympijskou medaili v Naganu 1998, sbíral své první trenérské zkušenosti na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let na písecké střídačce, kde tehdy sídlilo béčko jihlavské Dukly. „K tomuto městu a stadionu mám vztah a obdivuji, kolik vynikajících hráčů vyprodukoval zdejší klub pro extraligu, reprezentaci a zahraniční soutěže. Mám osobní zájem na tom, aby zde pokračovala hokejová tradice,“ nechal se slyšet Lener.
Ladislav Lhota
