31.12.2013
Hokejisté ve Strakonicích mají v kalendáři výrazně zakroužkovaný 1. leden 2014. Přesně 105 let předtím sehráli zdejší bruslaři svůj historicky první zápas na rybníku Blaťák. Porazili tým SK Union Plzeň 14:4 a vykročili tím do úspěšné etapy, která vyvrcholila ziskem mistrovského titulu v bandy hokeji pro rok 1922. Po přechodu na kanadský styl hokeje už Strakoničtí nikdy nebyli tak dobří, přesto pokračují v tradici a vychovávají hráče, z nichž někteří se prosazují i v mezinárodním měřítku.
STRAKONICE – Klub SK Strakonice 1908 datuje svůj vznik ke 28. prosinci 1908, kdy se konala valná hromada zakládajících členů. Spěšně sestavený tým o čtyři dny později absolvoval zmíněnou zápasovou premiéru proti plzeňskému Unionu. Na vítězství desetigólovým rozdílem se podíleli brankář Kokeš, obránci Aleš s Hrdinou, záložník Třeštík, útočníci Němějc, Šašek a Karta.
Na příštího soupeře si Strakoničtí museli počkat celé čtyři roky. V lednu 1913 doma porazili Hockeyový kroužek České Budějovice 10:1 a vydařil se jim také odvetný duel na zamrzlé Malši v jihočeské metropoli, kde před početným publikem vyhráli 7:4. Nastupovali Kokeš – J. Graner, Tábor – Bolard – Mittner, Fr. Šašek, J. Šašek a R. Graner. Před 1. světovou válkou se do branky dostal ještě Plánek a obránce J. Granera nahradil Zajíček.
Od prvního zápasu v roce 1909 do konce roku 1924 sehráli Strakoničtí včetně válečné přestávky jednačtyřicet utkání, v nichž pouze dvakrát prohráli. Poměrem 0:5 zůstali na hokejkách ČSS Praha a po výsledku 4:5 se sklonili rovněž před týmem ČSK Vyšehrad. Obě porážky si připsali v roce 1913. Nejlepšími střelci v tomto období byli Šašek (90 gólů), Zajíček a Krása (oba 80). Celkové skóre 373:90 odráželo vysokou úspěšnost.
Jeden z prvních plejerů, později náčelník a obětavý funkcionář strakonického klubu Jaroslav Bolard později ve vzpomínkách popsal cestu na turnaj do Plzně v roce 1920. Hráči dorazili vlakem na plzeňské nádraží v deset hodin večer a protože neměli zajištěný nocleh, seděli do rána v nádražní restauraci. Za úsvitu se dozvěděli, že turnaj se koná v Sedlci u Plzence, kam se přiblížili dalším vlakem a ještě hodinu putovali pěšky. Na místě dostali bramborovou polévku a poté bez porážky vyhráli celý turnaj.
Deset hokejek a puk
Okamžiky největší slávy si tým SK Strakonice vybral na sklonku zimního období 1921 – 22. Ve dnech 11. – 12. února hostila Praha republikový šampionát v bandy hokeji a Strakoničtí zdolali nejprve SK Meteor Vinohrady 11:2, v semifinále si poradili s SK Velké Meziříčí výsledkem 4:2 a ve finálovém utkání vyhráli nad ČSK Vyšehrad 6:2. Zlatou sestavu tvořili Lukeš – Tábor, Novotný – Bolard – Zajíček, Šašek, Krása a náhradníci Vácha s Jandou.
Sportovní Pondělník tehdy napsal: „Hockeyový mistrovský turnaj skončil skvělým úspěchem mimopražského sportovního klubu. Úspěch S. K. Strakonice byl tak rozhodný, že nebylo sportovce ani diváka, který by jim byl vítězství nepřál. Spontánní projevy pochvaly mezi hrou ve finale a po skončení téhož, byly milým sportovcům strakonickým nejlepším zadostiučiněním. Jim podařilo se na pražské půdě dokázati, že pověst, která je předcházela, byla oprávněna a poctivě dobyta.“
Autor komentáře ale rovněž poukázal na skutečnost, že „S. K. Strakonice vyvíjí se v maloměstském prostředí, které přeje všemu možnému, jen ne sportu,“ a netušil přitom, jaká paralela bude platit o dlouhých sto pět let později… V sezoně 1921 – 22 udíleli strakoničtí hokejisté svým soupeřům lekce z produktivity. Porazili SK Hluboká 13:2, Horymír Příbram 9:2, Olympii Plzeň 13:3 a českobudějovický Slavoj smetli třikrát: 8:1, 29:4, 18:0.
Coby mistři republiky v bandy obdrželi hráči Strakonic od svazových funkcionářů darem deset hokejek a puk pro kanadský hokej. V lednu 1924 se jako jediný mimopražský celek zúčastnili mistrovství ČSR, kde je hned v úvodu vyřadila Slavia poměrem 7:2. Následovaly porážky v přátelských utkáních od dalších pražských klubů, ale jihu Čech nadále Strakoničtí vládli i v kanadském stylu. Poráželi a zaučovali své soupeře z Českých Budějovic, Písku či Tábora.
V bandy hokeji zůstávali naprostými suverény (po dobu několika sezon se často pořádaly dvojzápasy – první sehráli stejní soupeři ve stylu bandy, druhý na kanadský způsob), což dokazují výhry nad SK Č. Budějovice 8:3, SK Písek 8:2 nebo Český Lev Plzeň 16:4. Na Blatském rybníce mohli pořádat i večerní mače, neboť kluziště se pyšnilo elektrickým osvětlením, které dodaly nedaleké fezárny.
Tým SK Strakonice obdržel pozvání k mezinárodnímu turnaji v bandy hokeji pořádanému Kassai Sportclubem Košice ve Starém Smokovci 9. – 10. ledna 1926. V nezvyklém vysokohorském prostředí sehráli Jihočeši pět utkání s těmito výsledky: Leipziger Sportklub 2:10, AC Sparta Praha 1:9, Kassai Sportclub Košice 4:0, BKE Budapest 1:6, BBTE Budapešť 1:2. Netěšili se moc velké přízni maďarských rozhodčích, přesto velmi dobře propagovali svůj klub, město i kraj.
Od sezony 1926 – 27 již v Československu jasně dominoval kanadský hokej, později označovaný jako lední (byť také bandy hokej se hrál na ledě). Mezníkem, který měl pro Strakonické negativní nádech, se stal 26. prosinec 1926. Toho dne se utkali dvakrát s budějovickou Viktorií. Dopolední zápas hraný na dvakrát třicet minut ještě vyhráli 6:4, ale odpolední odvetu po třech dvacetiminutovkách prohráli 4:8, což byl jejich historicky první neúspěch při měření sil s jihočeským protivníkem.
Dva oddíly ve městě
Strakonický klub zvolna ztrácel půdu pod nohama, ale díky dosavadnímu kreditu dokázal ke svým dvacetinám uspořádat silně obsazený turnaj za účasti LTC Praha, ČASK Praha, SK Český Lev Plzeň, SK Písek I a II, SK České Budějovice a čerstvě založeného AC Stadionu České Budějovice, jehož tradice se uzavřela v létě 2013 přesunem do Hradce Králové. Turnaj na strakonickém ledě v lednu 1928 vyhrál pražský LTC s hvězdami Malečkem, Pušbaurem či Hromádkou, zatímco domácí tým po dvou remízách nepostoupil do finále.
Na lepší časy strakonického hokeje se zablýsklo v sezoně 1930 – 31, kdy hráči SK Strakonice 1908 vyhráli v domácím prostředí třetí ročník turnaje o putovní pohár, kde si poradili s AC Stadionem Č. Budějovice 1:0, SK Písek 2:1 a Unionem Písek 2:0. Následně však v mistrovství jižních Čech na budějovickém ledě prohráli s AC Stadionem 0:3 a SK Písek 1:5. V dalších sezonách působili Strakoničtí přes různé reorganizace pouze v nižších soutěžích a bez výrazných úspěchů.
V roce 1950 započala stavba nového stadionu Na Tržišti. Původní název klubu SK Strakonice 1908 nepřežil zestátnění tělovýchovy a hokejisté pokračovali v činnosti pod hlavičkou ZSJ (Závodní sokolská jednota) Fezko. Při národním podniku ČZ vznikl v říjnu 1952 hokejový oddíl TJ Sokol ČZ a vedle továrny vyrostlo i kluziště. Fezko hrálo krajský přebor, Sokol ČZ účinkoval v okresním přeboru a konkurence dvou oddílů přinesla strakonickému hokeji znatelný progres.
Brzy se oba týmy sešly v krajském přeboru. Fezko se roku 1953 přejmenovalo na Jiskru, tým Sokola ČZ se změnil na Spartak, a pod těmito názvy vystupovaly až do konce šedesátých let. Hráči Václav Cabrnoch, Václav Švehla, Ladislav Janda, Karel Faměra, František Vavruška a někteří další v roce 1954 nastupovali za krajský výběr. Systematická práce s mládeží přinesla výsledek v podobě krajského titulu žáků Jiskry v roce 1961 nebo účasti dorostenců Spartaku v kvalifikaci o postup do ligy roku 1962.
Před sezonou 1969 – 70 se Fezko zřeklo hokejového oddílu a ten byl převedený pod TJ ČZ. Mužstvo v dalších létech hrálo oblastní přebor 1. třídy a klub měl stále větší starosti se zajištěním ledu pro muže, dorostence a dvě žákovská družstva. Stadion Na Tržišti (poslední utkání tady sehrála Zbrojovka 19. ledna 1973 proti Blatné) dávno nesplňoval kritéria pro důstojné působení hokejistů a nejbližší stadiony s umělým ledem v Písku nebo Vimperku nabízely volnou kapacitu pouze v ranních a pozdních večerních hodinách.
Po vleklých diskusích se začal na jaře 1977 budovat stadion v Akci Z (Z = zdarma, rozuměj dobrovolné pracovní síly bez nároku na finanční odměnu). Provoz nezakryté umělé plochy na Křemelce odstartoval 22. prosince 1978 a v průběhu roku 1983 dostala plocha zastřešení. Všechna strakonická družstva postupně stoupala výš v krajských tabulkách. A-tým mužů v létech 1986 a 1987 zvítězil v krajském přeboru, ale neuspěl v kvalifikaci o postup do II. NHL.
Také mladší žáci byli roku 1987 nejlepší v kraji a člen tohoto týmu Václav Král se později prosadil v extralize i reprezentaci. Také brankář Roman Špiler nakoukl do nejvyšší domácí soutěže a dodnes úspěšné hájí strakonické barvy. O pět let později, na jaře 1992 vystoupili hokejisté z TJ ČZ a zaregistrovali se jako samostatné občanské sdružení pod názvem HC Strakonice.
Třetí nejvyšší soutěž a návrat do kraje
V té době byli již čerstvými účastníky II. národní ligy, kam jako vítězové krajského přeboru postoupili přímo bez nutnosti hrát kvalifikaci. O úspěchu definitivně rozhodlo památné vítězství 8:4 ve Veselí nad Lužnicí v předposledním kole 24. února 1992. Triumf mezi krajskými mantinely završili Strakoničtí domácí výhrou 11:2 nad Soběslaví.
První ligová sezona skončila úspěšně pouze po sportovní stránce. Mužstvo bylo v tabulce osmé, ale z ekonomických důvodů nemohlo dál pokračovat v soutěži a vrátilo se do krajského přeboru. V zimě 1995 – 96 se na Křemelce znovu slavilo krajské prvenství po finálové výhře nad budějovickým Donau, úspěšné bylo i kvalifikační tažení proti Havlíčkovu Brodu, ale postup se neuskutečnil pro nedostatek finančních prostředků.
Do II. NHL se Strakoničtí probojovali až v roce 1998, kdy v kvalifikaci vyřadili tým Náchoda 2:1 na utkání. Rozhodující duel na Křemelce před třemi tisícovkami diváků až v prodloužení díky trefě Radima Humeníka. Průběh následujícího ročníku nebyl moc povedený. Mužstvo skončilo v tabulce poslední, ale zvládlo baráž s Jaroměří a zachránilo se v třetí nejvyšší soutěži, kterou hrálo až do roku 2007.
Velkou událostí pro Strakonice bylo v létě 1999 představení slavné zámořské trofeje, Stanleyova poháru. Přivezl ho aktuální držitel Roman Turek, odchovanec domácího klubu a mistr světa z roku 1996. Okresní město nad řekou Otavou prožívalo šťastné hokejové období s řadou zajímavých druholigových bitev a hlediště stadionu na Křemelce bylo stále naplněné. Jenže znovu zasáhla ekonomika.
V sezoně 2006 – 07 skončil strakonický tým ve skupině Střed na poslední, dvanácté příčce. Z uzavřené soutěže nikdo nesestupoval, ale klubová pokladna HC Strakonice zůstala nenaplněná. Lepší variantou, než hrát na dluh, byl návrat do krajského přeboru. Sportovní útěchu v této situaci představoval alespoň postup mládežníků do 1. dorostenecké ligy.
Muži hned v následujícím ročníku 2007 – 08 porazili v krajském finále Velkou Radouň. Poradili si rovněž s týmy Ještědu Liberec, Bohemians Praha a HC Příbram, jenže radost z úspěšné kvalifikace jim zhořkla po zjištění, že klub si nemůže dovolit postup z finančních důvodů. Za rok obhájili krajský primát, ale v následující kvalifikaci skončili druzí za béčkem Kadaně. Poté je v kraji předčil tým Českého Krumlova, ale v sezoně 2010 – 11 byli znovu v kvalifikaci, kterou vyhráli.
Následovala baráž s Českou Lípou. Strakoničtí zvítězili 2:1 na utkání, uslyšeli však známou píseň o nedostatku financí. Sezonu 2011 – 12 dotáhli v Krajské lize do semifinále, kde podlehli budějovickému David Servisu. V závěrečném domácím utkání je podpořilo 1 600 diváků. Úspěchu se však strakonický hokej dočkal díky postupu do ligy juniorů. Ročník 2012 – 13 probíhal ve znamení generační výměny v A-týmu, který vypadl v 1. kole play off s veselskou Lokomotivou. Omlazovací proces pokračuje i letos.
Roman Heimlich
Ladislav Lhota
